Půl světa za Albatrosem

• 2012-10-28 11:21
• na_cestach

Už je tomu přes čtvrt roku, co jsem zde psal o službách v letecké záchranné službě a na závěr se zmínil o odchodu do Thajska k L-39 Albatros. Slíbil jsem, že o této nové etapě mého leteckého života napíšu článek, a myslím, že teď už je vcelku o čem psát. Budu se tu snažit popsat i zajímavou historii základny, na které působím.

Vídeňské letiště, slunečné dubnové počasí. Check-in je za námi a tak pomalu procházíme halou na gate linky do Bangkoku se společností Eva Air. Jsme trochu zmatení, pro mnohé z nás je to totiž poprvé, co se nacházíme na takovém letišti. Obdivuju stojánku letadel, byl jsem už na Ruzyni, ale tohle má pro mě jiný rozměr, já sám mám někam letět. Projdeme gatem a vidím náš airbus A330 v pěkném zeleném nátěru. Brzo zjistím, jak vypadá i zevnitř, a k mému nemilému překvapení i to, že sedím uprostřed střední řady, a navrch i to, že vedle mě sedí podnapilý Rakušan. Ideální společník, nechce zbytečně konverzovat, asi je to tím, že hned usíná. Přesto byl let dlouhý, necelých deset hodin, a navíc stísněný v prostřední řadě. Ale uběhlo to rychle díky entertainment systému a troše spánku. A bylo tu přistání na letišti Suvarnabhumi v Bangkoku. Jen co jsme vlezli z letadla do tubusu, tak jsme dostali facku od toho šíleného horka. Jako kdyby mě postavili ve sklárně k peci. Teď už mi to připadne normální a beru si na sebe i kalhoty. Ale přílet na letiště nebyl konec naší cesty, zdaleka ještě ne, stále nás čekalo okolo 240 km do Takhli v provincii Nakhon Sawan, severně od Bangkoku. Tak jsme cestou aspoň poznávali okolí a i provoz, ve kterém někteří z nás, mě nevyjímaje, měli začít jezdit. Veselé. Dojeli jsme do Takhli, na hotel hned naproti vjezdu na základnu, kde nás vítal americký Sabre. To mě navnadilo a těšil jsem se na druhý den, co vše uvidím na letišti. Jak uvidíte, létají tu opravdu zajímavé stroje.

L39 Albatros RTAF

Nyní se pokusím trochu popsat historii základny Takhli Air Base, nejsem ovšem žádný historik a nebudu zabíhat do podrobností, doufám, že to tak bude stačit.

 
Trocha historie Takhli Air Base  
 

Letecká základna Takhli byla založena v roce 1950 Royal Thai Air Force (RTAF). Je známo, že v témže roce začala být základna využívána americkou CIA pro tajné operace. Tehdy tu létala dnes již slavná společnost Air America, dopravující tibetské bojovníky, parašutisty do Číny, k činnosti patřilo i bombardování Vietnamu či doprava materiálu v Laosu. Používali k tomu hlavně C-130 Herkules, ale i jiné stroje nám třeba ne moc známé, například C-103 (které můžete vidět právě ve filmu Air America) nebo i turbo finisty a jiné. Takhli byla právě jedna z hlavních základen, kde operovali. V roce 1961 vedl strach z rozšíření občanské války v Laosu do Thajska k uzavření dohody se Spojenými státy americkými o obraně thajského vzdušného prostoru s využitím pěti základen a to i k „průzkumným“ letům do Laosu. Dle „gentlemanské“ dohody se Státy byly využívány thajské základny USAF pod velením Thajců. Síly USAF podléhaly velení United States Pacific Air Forces (PACAF). V navigačním systému TACAN dostaly pro identifikaci během misí kanál 43. Zpočátku spadaly jednotky vyčleněné pro Takhli pod velení Thirteen Air Force umístěné na Filipínách, AB Clark. Do roku 1964 plnily letouny z Takhli mise převážně v Laosu, než došlo po incidentu v Tonkinském zálivu k rozšíření i do Vietnamu. Na Takhli Air Base byly dislokovány letouny ze základny Cannon AFB. První typ přidělený na základnu byl F-100 Super Sabre. Postupně základnou prošly typy jako F-105 Thunderchief, F-104 Starfighter, F-4 Phantom 2 či KC-135 Stratotanker využívaný pro plnění paliva za letu. Byly odtud provedeny operace jako Rolling Thunder, bombardování shromaždiště ropných látek blízko Hanoje. Nebo Ranch Hand, postřik herbicidy ve Vietnamu.

C-130 Hercules

V roce 1971 začalo v rámci stahování amerických sil z jihovýchodní Asie i pomalé stahování sil USAF z Takhli. Ovšem v roce 1972 poslal severní Vietnam pravidelné vojsko do jižního. Útok byl nazván „Invaze jara 72“ nebo „Velikonoční ofensiva“. USA v reakci na něj zahájily operaci Linebacker – první trvalé bombardování Vietnamu od roku 1968. Po předchozím plánovaném rušení základny a odchodu musel personál žít ve stanovém městečku či kolejích s jedním sprchovým koutem. To vše při třítisícovém počtu osob! Základna byla reaktivována a odchod odložen. Nakonec USAF odešly roku 1975 a základnu plně převzalo thajské letectvo RTAF. RTAF zjistilo po odchodu Američanů nedostatky ve výzbroji, která nemohla stačit na boj v konvenční válce. Proto roku 1980 vláda uvolnila velké množství financí na vyzbrojení. Tehdy od USA zakoupila velké množství F-5, které se tak vrátily do Thajska, ale už jen jako zaškolovací typ.

 
L-39 ZA/ART u RTAF  
 

L39 Albatros RTAF

RTAF si od Aera Vodochody zakoupilo 40 letounů L-39 modernizované verze ZA/ART, které provozuje na dvou letištích, a to na Takhli Air Base a v Chiang Mai. Letouny byly vyrobeny ve dvou etapách a dodávány RTAF v letech 1993-1997. Do těchto letounů byla použita avionika od izraelské firmy Elbit. Nejviditelnější změnou je použití displeje HUD v přední kabině a MFD – multifunkčního displeje – v zadní kabině. Ten pomocí kamery zobrazuje informace z HUD. Došlo i k jiným změnám, například místo systému Jiskra je zde systém TACAN, jiný je ovladač podvozku, zbrojní panel či ukazatel umělého horizontu. Na žádost zákazníka bylo přesunuto ovládání brzd z páky na kniplu na pedály nožního řízení. Zatím nalétaly stroje okolo 60 000 letových hodin a někteří piloti už dosáhli tisíce hodin na typu. Dnes zůstává v provozu 26 strojů, z toho ne všechny jsou letové. V současné době probíhá 2. generální oprava těchto letadel.

 
Thajské zážitky
 
 

Turbo Dakota královské letky

Letiště v Takhli je velice rušné letiště. Stále se tu lítá, ať už Herkulesy mnoha verzí, které vypadají ve vzduchu opravdu elegantně, nebo F-16 neustále burácející nad hangáry, až po příjemný zvuk L-39tek. Jsou tu i stroje, které u nás moc neuvidíte, například Turbo Dakota, stále létající v královské letce. Obdivuju tu konstrukci, protože přeci jen je to už několik desítek let, co se tyto stroje vyráběly a stále mají uplatnění a létají, a i když už ne třeba s pístovým motorem. Stále je to pěkné éro, co má stále co nabídnout. Občas přiletí vládní letoun podobný P-3 Orion, bohužel jsem nenašel název, ale má oproti čtyřmotorovému Orionu dva turbovrtulové motory. Jsou dny, kdy se tu naráz otočí třeba čtyři Herkulesy, Turbo Dakota plus provoz wingu. Opravdu rušné letiště. Dokonce sem létají Thai Airways na výcviky nových pilotů, takže pracujete na albíku, je podvečer okolo šesté hodiny, a náhle se s obrovským rachotem objeví Boeing 747. V zapadajícím slunci úplná lahoda pro oko aviatika, ale když to tak aplikují do noci anebo brzo ráno, tak si i velký fanda letectví trochu zanadává, že chce spát.

Tréninkový let Thai Airways

Thajci si dělají údržby a opravy jak na Herkulesech tak i F-16 sami ve vyhrazené části, kde je několik obrovských hangárů a to i s velkou a malou lakovnou. Právě v jednom hangáru v této části generálkujeme Albatrosy. Byla zde s námi i jedna Casa 212, která po opravě před nedávnem odletěla opět létat. Tato Casa měla nehodu, kdy došlo k úplnému vylomení předního podvozku. Před dvěma lety pak Casa ležela na hangáru a pomalu ji začali opravovat Indonésané. Je pravda, že to trvalo, moc nespěchali, ale nakonec se to povedlo. Akorát při zkouškách pojíždění se jim sekla brzda a měli za sebou prý pěkný ohýnek, další zdržení. Ale jak říkám, nakonec po dvou letech odletěla opět vydělávat.

UH-1 Iroquois

Co mě ale jako milovníka vrtulníků trochu mrzí je, že tu nelítají skoro vůbec vrtulníky, jen občas se jeden objeví. O to větší radost, když se tu objevil na celý den UH-1 Iroquois. Stačil jsem si ho prohlédnout a nafotit a pak obdivoval odlet. Jak říkám, je to rušné letiště plné různých typů letadel, a je na co se dívat. Další taková zajímavost je thajský smysl pro bezpečnost v provozu. To co jsem tu kolikrát viděl, mi bralo dech. Vedle na hangáru mají podobné letadýlko jako naše Z-142, akorát s turbovrtulovým motorem. Točili motorovku a thajský mechanik stál něco přes metr od vrtule při maximálu a to zepředu! A podobných věcí je tu mnoho. Je tu ovšem jeden takový bonbónek. Jeden thajský mechanik, my mu říkáme Zdeněk, který neustále v práci buďto usínal nebo si četl, zaperlil na motorovce. Seděl pod křídlem Albíku, Albík na maximálu a už jen zdálky bylo vidět, jak mu klimbá hlava, až úplně usnul. A to prosím bez sluchátek či špuntů do uší. To je teprve dobré spaní. Na letišti se vždy objeví nějaká veselá situace, ale tato podle mě patří do topu.

 
Muzeum Don Mueang  
 

Celkově je letectví v Asii velice zajímavé a i neprávem opomíjené. Proběhlo tu dost válek a dostaly se sem takové typy, které u nás v životě neuvidíme. To je dobře vidět v leteckém muzeu Don Mueang v severní části Bangkoku. Tato část města je v podstatě komplex, kde je letiště a hlavně letecké vojenské školy. Už při vstupu vás vítá mnoho vystavených letadel, Cessna 150, Beechcraft či warbirdy. Neplatí se zde žádný vstup, při obcházení vystavených kousků narazíte na pěkný obchod s leteckým zbožím – pro letce ráj, pro peněženku velká zátěž. Celá stěna nášivek, spousta pěkných triček atd. Mnohý si řekne co je na tom tak úžasného, ale jsou to přeci jen nášivky z Thajska s pěknými éry či motivy, které dokazují, kde člověk kvůli letadlům už byl. Hned za rohem narážíme na skelety F-5, hvězdicových motorů a jednoho Spartana, jako u nás doma. Ale hned vedle začíná stojánka udržovaných letadel. Pár F-5, Dragonfly, Skyrider a mnoho jiných, které si ani nepamatuju. Největší z nich C-103 – pro ty, které by to zajímalo, tak verze tohoto typu s přídavnými proudovými motory létala ve filmu Air America, kde ji v jedné scéně Robert Downey Jr. položil na zem. Tato verze byla asi jedna z těch prvních, tudíž bez přídavných proudových motorů.

Sikorsky R-5

Hned naproti tomuto drobečkovi je mi velice blízký hangár vrtulníků, zde jsem objevil Sikorsky R-5, typ vrtulníku, na kterém byla poprvé provedena letecká záchrana lidí z potápějící se lodi. Opravdu jsou tu unikáty, v další hale je pěkný Sabre, ale i vystavený Gripen, vyřazený od Švédů. Celé to projít nemusí trvat ani dlouho, ale u některých letadel se jistojistě zastavíte a každý milovník letadel si zde najde své.

C-103

Abych nezapomněl, zmínil jsem se o C-103 a o filmu Air America. Tento film byl natáčen právě zde v Thajsku, blízko Chiang Mai, kde je další vojenská letecká základna i s Albatrosy, film prý točili za kopcem. Albatrosy z této základny mají na směrovce namalovaného „naštvaného“ slona, díky tomu poznáte, že je z Chiang Mai, Albíky z Takhli mají draka. Jinak má Takhli Air Base ve znaku kobru královskou, bohužel co má Chiang Mai nevím.

Ještě než své vyprávění ukončím, zmíním se ještě o jednom specifiku v Thajsku. Už mnohokrát se nám v práci a hangáru stalo, že jsme se potkali i s místními „zvířátky“, které se nám moc nezamlouvaly. Pavouky jako pěst, jeden byl na schodech před námi a byl to pěkný sprinter a skokan, protože když zjistil, že nemá kam utéct, skočil ze schodů dolů. Jindy zas jiný pavouk, podobný tarantuli, ale ne jedovatý, prý teda. A pak běžně stonožky, ale krásně červené. Mě osobně jednou vyděsila velká ropucha, stál jsem u zadní části trupu, který byl uložen na kozách, a koukám, co to mám u nohou velkého a divného. Jen co jsem se podíval blíž, tak jsem z místa odskočil dva metry. Můj kolega byl zase v zadní kabině a já v přední, dělám něco u nožního řízení a vidím tam pěknou žábu, koukám na něj, vím, že se toho hodně bojí, a říkám mu „Milošu, bojíš se žab?“ a Miloš mi povídá „No bojím, prečo?“, „Že máš jednu u noh“ a najednou hup a byl z mašiny venku, ani jsem nestačil něco říct, jaká to byla rychlost. Je pravda, že teď se tomu směju, ale v těch chvílích by se ve mně krve nedořezal.

Autor v kabině L-39

Jak jsem říkal, jsem tu už pátý měsíc, a mnohému jsem se tu naučil, a mnohé zažil. Potkal jsem nové lidi s jiným způsobem života, veselé a fajn. Tak se prozatím loučím z Thajska a snad již brzy nastřádám látku na nový článek.

Related categories