Když je pět hodin na přestup málo aneb Spotterem v Amsterdamu

• 2006-12-20 15:00
• na_cestach

Nenechte se prosím zmýlit, nic mi zatím v Amsterdamu nikdy neuletělo a ani si nechci stěžovat na služby, poskytované tranzitním cestujícím na letišti Amsterdam - Schiphol. Naopak, považuji toto letiště za velmi dobře vyřešené, nebojím se říci, že letiště je přívětivé (dal by se použít i dnes módní termín >uživatelsky přátelské<) a jeho základní koncept "vše v jednom" ocení podle mého názoru zejména ti tranzitní cestující, kteří mají hodně naspěch. Z jedné předlouhé a členité tranzitní haly jsou totiž bez překážek dostupné všechny prsty a východy letiště. Je pravda, že prsty jsou daleko od sebe a nejsou nijak krátké, takže přestupní vzdálenosti a tím i časy mohou někdy být i hodně dlouhé. Například z východu B19 do východu H7 (nejvzdálenější dva body celého letiště) to podle palubního časopisu KLM pěšky trvá 47 minut, což ale čiperný cestující v časové tísni určitě zvládne i za méně než polovic. Ale i přes dlouhé vzdálenosti považuji toto řešení pro přestupujícího cestujícího za lepší než čekat nekonečné minuty kupříkladu na tranzitní autobus, cestou mezi terminály pak pravidelně narážet na tranzitní bezpečnostní prohlídky a ztrácet tak drahocenné minuty ve frontě spolu s cestujícími, kteří jakoby naschvál vůbec nikam nespěchají.

Navíc lze samozřejmě v takto pojatém prostoru vždycky najít více příležitostí pro pěkné fotky letadel než z letiště, které spotterovi staví do cesty jednu neprostupnou překážku za druhou a kdy na letadla je vidět v lepším případě přes několik různě tónovaných či pruhovaných skel a v případě horším na ně není vidět skoro vůbec.

Pozvánka do minigalerie

Díky několika změnám termínu odletu a příletu na mne tak v polovině října, při návratu z Chicaga s KLM, zbyl už jenom spoj s přestupem v Amsterdamu delším než pět hodin. Přestože čekat kdekoliv i pouhých pár desítek minut je pro mne něco jako trest, smířil jsem se s tak dlouhým pobytem na tamním letišti velmi snadno - letecký přístav se silným provozem zkrátka „můžu“. Tak jsem si hned po přistání po nočním transatlantickém letu dal v hale dvojité presso, poté jako obvykle neodolal a vystoupal pár schodů do malé galerie prohlédnout si pár originálů Rembrandta či jeho žáků, a pak, když už se rozednilo, jsem se vydal na obchůzku tranzitní halou. Ranní Schiphol je náramně zajímavý - tolik krásných letadel pohromadě je k vidění málokde. Když pominu běžný provoz malými boeingy a airbusy a ještě menšími "cityhoppery" na evropských linkách, pak po nočním letu v tu dobu přistávají v Amsterdamu zejména velká letadla z Ameriky, a také řada spojů z Dálného východu má přílet v ranních či dopoledních hodinách. Většina těchto dálkových letadel během dopoledne opět odletí zpět (či někam jinam, to v případě strojů KLM) a tak je pořád co pozorovat a fotit. Pro mne samotného jsou nejzajímavější velká letadla nejlépe s vůní exotiky. U prstu G jsem tak pořídil obrázky B747-300 společnosti Surinam Airlines. Přiznám se bez mučení, že jsem si poté doma musel vzít zeměpisný atlas a podle rejstříku Surinam najít. Je v Jižní Americe... Surinam se svým jumbem létají do Amsterdamu 3x týdně. V honbě za obrázky jsem tak v terminálu nachodil určitě několik kilometrů a snímků pořídil několik desítek.

B747-300 Surinam Airlines

A to jsem ještě netušil, jaký spotterský ráj je na střeše tranzitní haly. Objevil jsem jej pouhou náhodou, když jsem si usmyslel podívat se opět po letech do malého obchůdku s kovovými miniaturami dopravních letadel venku v odbavovací hale. Prošel jsem tedy pasovou kontrolou, pak okolo pásů s výdejem zavazadel a celnicí a v odbavovací hale jsem hledal malá dopravní letadla. Bohužel krámek už tam nebyl, místo něj je buďto bufet nebo jiný neletecký artikl a tak jsem se zařadil se svou palubní vstupenkou do krátké fronty cestujících na vstup zpátky do tranzitního prostoru. Vtom jsem nad hlavou uviděl nezaměnitelou ikonu mávající postavy spolu s šipkou kamsi nahoru. Vyhlídková terasa! Neváhal jsem ani vteřinu, vystoupal jsem jedny schody nahoru, druhé schody, pak jsem u samoobslužné restaurace prošel detekčním rámem (rovněž "samoobslužným"), který na mou kabelu s fotoaparátem, hrstí drobných a s dalšími běžnými cestovatelskými maličkostmi nijak nezareagoval, a už jsem byl na střeše odbavovací haly. Vyhlídková terasa je pojata neuvěřitelně velkoryse - na délku mnoho desítek metrů, vprostřed u vstupu je široká nejméně 10 metrů, ke koncům se zužuje. Na terase jsou i lavičky a hned u vstupu je již zmíněná restaurace. Ale hlavně - terasa je přímo nad stojánkami mezi prsty C, D a E a je opatřená pouze nízkým zábradlím. Žádné zelené sklo! Navíc je z východního konce terasy poměrně dobře vidět i na stojánky mezi prsty B a C a ze západního konce mezi prsty E a F. Jako prémie navíc jsou v dohledu dvě na sebe kolmé VPD s čilým provozem.

Vyhlídková terasa

Okolo prstu F se pravidelně rojí jumba, B777 a MD11 společnosti KLM a občas i velká letadla jiných přepravců. Jenom jako malou zajímavost uvedu, že prsty E (z něj poslední třetina), F a G letiště Schiphol jsou ve svých východech vybaveny unikátními dvojitými nástupními mosty, které se však rozdvojují poněkud jinak, než je ve světě obvyklé - zde kratší větev také směřuje ke dveřím před křídlem, delší větev však směle překračuje křídlo a umožňuje tak nástup do zadní kabiny dveřmi za křídlem. Což samozřejmě urychluje nástup čtyř set cestujících např. právě do jumbo jetu. Při nástupu delší větví se jde napřed mírně do kopce, pak s kopce. S podobným řešením jsem se ještě nikde jinde ve světě nesetkal.

Nástupní most prstu F

Okolo prstu E to občas vypadá jako někde na letišti v Detroitu či v Minneapolis - bývá obležen letadly společnosti Northwest Airlines. Není divu, Northwest totiž ve svých materiálech uvádějí a skutečně i používají Amsterdam jako jedno ze svých pěti uzlových letišť - po amerických letištích v Detroitu, Minneapolis a v Memphisu je dalším právě Amsterdam a pak i Tokio-Narita. Na transatlantických linkách do Amsterdamu létají NW především s krásnými stříbrnými A330-300 a také s dosluhujícími DC10-30. Mimochodem, vyřazení posledních svých DC10 již NW avizují na 7. ledna 2007 - toho dne ráno přistane na letišti v Minneapolis poslední stroj tohoto typu na lince z Honolulu. NW nyní spojují Amsterdam s americkými letišti 11x denně - jsou to letiště Detriot (3x), Minneapolis (3x), Seattle (2x) a pak Newark, Boston, a Memphis (každé jednou denně), přičemž pro jednu z linek ze Seattlu je v Amsterdamu pouhé mezipřistání, neboť ta pak pokračuje do indického Mumbai. Tento spoj je provozován letounem A330-200.

Čtyři A330 Northwest Airlines u prstu E

Bohužel rozuzlení se na terase dostavilo brzy - ve fotoaparátu mi došla baterie. Jistě, měla za sebou celý den focení v Chicagu (technické muzeum a pak letiště) a potom Schiphol, samozřejmě bez možnosti dobíjení. Tak jsem se na letadla aspoň díval. Čas tak příjemně ubíhal, že jsem málem zmeškal svůj spoj do Prahy....

DC10-30 Northwest Airlines

Takže přátelé, máte-li v Amsterdamu několik desítek minut času na nástup do svého letadla, neváhejte a vyzkoušejte vyhlídkovou terasu letiště Schiphol. Stojí to za to. Jenom si hlídejte čas odletu.

A330-300 Northwest Airlines

Related categories