Let na Velikonoční ostrov (1. část)

• 2003-09-10 00:00
• na_cestach

Tak jak to už v lidském životě bývá, jsou určité věci, které se člověku stanou velmi rychle a člověk někdy nepředpokládá, že by se vůbec mohly udát. Toto se stalo i mně, kdy souhrou šťastných náhod jsem se mohl podívat na ostrov na konci světa, na ostrov v Polynésii, na Velikonoční ostrov.

Začátkem letošního roku jsem si začal plánovat cestu na jihoamericky kontinent, který mě jako jediný kromě Arktidy a Antarktidy chyběl v mém pomyslném cestovním deníčku. Chile byla destinace, kterou jsem chtěl navštívit, plus ještě další země. Jednoho večera při společném plánování přišel můj otec s myšlenkou „a proč taky nezkusit podívat se na Velikonoční ostrov“? V tu chvíli jsem se na otce podíval se slovy, „ty jsi se zbláznil, letět o Velikonocích na Velikonoční ostrov, víš jak ta letadla budou plná a hlavně máme stand-by letenky a to se s námi nikde nebude nikdo bavit“. Nicméně brouk do hlavy nasazen byl.

Nejprve jsem si musel zjistit kód letiště na Velikonočním ostrově a hlavně co tam létá za společnosti. Výběr nebyl, vlastně nijaký, neboť tam létá pravidelně pouze místní národní vlajkový dopravce - Lan Chile. První příjemné zjištění byla dohoda ČSA s Lan Chile o poskytování Z letenek na jejich linky. Následovalo koupení letenky na úsek Santiago de Chile - Easter island. Bohužel stále nebylo jasné, jestli naše plánované opuštění Jižní Ameriky a odskočení si do Polynésie bude vůbec proveditelné. Lan Chile nemá v Praze stálé zastoupení, a tak zjišťovat aktuální stav knihování v Evropě je poněkud problematické, neboť Chilané létají pouze do Madridu a Frankfurtu. Bylo rozhodnuto odletět do Ameriky a aktuální stav zjistit až na místě a rozhodnout se v podstatě až před odletem linky.

Rozhodl jsem přeletět z Buenos Aires do Santiaga s Air France ve středu ráno. Linka Lan Chile 833 Santiago de Chile - Easter island - Papeete odlétala v 1625 místního času. Po příletu do SCL jsem šel navštívit prodej letenek Lan Chile v odletové hale s dotazem, jak to vypadá s knihováním na linku na Velikonoční ostrov a pondělní linku zpět. Lan Chile je členem aliance One world, ale slečna, jemně řečeno, neuměla moc anglicky. Rozhovor na téma listing a počet volných míst probíhal stylem ruka, noha, tužka, papír, jinak se to udělat nedalo. Nicméně co jsem potřeboval jsem se tímto způsobem dozvěděl. Následoval odchod na odbavovací přepážku, neboť zpáteční linka vypadala pro nás velmi pozitivně. Tady už angličtina byla normálním jazykem, slečna za přepážkou komunikovala, zeptala se jaká místa chceme a již rovnou nám odbavila zavazadla. Třímal jsem v ruce palubní vstupenky na let na Isla de Pascua, což je ve španělštině název ostrova a Lan Chile má toto i na palubních vstupenkách a začal pomalu věřit, ze bláznivý nápad mého otce se za pár hodin stane skutečností.

Linka LA 833 ve směrování Santiago - Easter island - Papeete odlétá ze Santiaga de Chile v 1625. V našem případě bylo malé zpoždění 30 minut z důvodu čekání na tranzitní cestující, což je v tomto případě pochopitelné, neboť pokud jim uletí, tak se v podstatě s návštěvou ostrova mohou rozloučit. Drtivá většina cestujících létá na ostrov pouze takzvaně mezi lety, což v praxi znamená z jedné linky vystoupit a do další opět nastoupit.

Pro toho, kdo rád fotí, je odlet ze Santiaga (pokud je dobré počasí), zážitek, neboť letoun krátce po startu přelétává celé město, v dálce jsou vidět Andy a zhruba deset minut po startu se přelétává pobřeží Pacifiku. Poté už bohužel následuje širý nekonečný Tichý oceán, jediné zpestření je hodinu po startu přelet na ostrovem Robinsona Crusoe, který se majestátně tyčí z mořských vln. Trochu jsem se vrátil do časů, kdy jsem byl školou povinný žák a jako školní četbu četl proslavený román Robinson Crusoe. Na vlastní oči vidět ostrov, kde se celý děj odehrává, patří myslím k zážitkům, co člověk jen tak nezapomene.

Paluba Lan Chile velice příjemně překvapuje, neboť jsem o této společnosti neměl moc informací a sám jsem ji řadil do kategorie průměrná, ale svůj názor jsem musel změnit. Zatím jsem ještě neměl tu čest letět se společností Emirates, ale odhaduji, že k ní Lan Chile nemá daleko. Vše začíná spoustou drobností, které zpříjemní let, např. mokrý ubrousek, složené ubrousky, neomezené množství tvrdého alkoholu v ekonomické třídě, v každém sedadle zabudovaný monitor na sledování filmu. Ovšem na rozdíl od jiných společností s možností si filmy přetáčet a pouštět dle vlastní libosti. Jednoduché počítačové hry jsou samozřejmostí.

Servis je opět na výborné úrovni, výběr ze dvou jídel, v našem případě vepřové maso a ryba s kukuřicí. Já zvolil rybu a nelitoval jsem. Připravena skutečně velmi delikátně a můžu říci, že moje chuťové pohárky si přišly na své.

Let na ostrov trval 4 hodiny a 55 minut. Plánovaný přílet je ve 2005, což je normálně při západu slunce, ale vzhledem k našemu zpoždění jsme doletěli až ve 2045, což již bylo po západu slunce. A tak při příletu jsem z ostrova neviděl prakticky nic.

Ostrov disponuje pouze jednou RWY ve směrování 10-28, dlouhou 4 100 a standardně širokou 60 metrů. Původně byla postavena dráha o délce 3 km, ale před několika lety byla prodloužena na současnou délku, což z ní činí prakticky nejdelší runway na jihoamerickém kontinentu. Prodloužení bylo velmi účelové, neboť vzhledem k absenci jakéhokoliv letového provozu je toto místo ideální jako diverzní letiště pro americky raketoplán. To došlo i expertům z NASA, a tak zaplatili prodloužení RWY a další dovybavení letiště, aby mohlo přijmout raketoplán a následně jeho odvoz domu do USA s Boeingem 747 NASA. Zatím však raketoplán služeb letiště nevyužil. Určitě by to byla zajímavá podívaná nejen pro domorodé obyvatelstvo a zpestření jejich jinak nudného života.

Na ostrov jsme přistávali na dráhu 10, což znamená od západu. Náš Boeing přeletěl severně od ostrova a plynulou levou zatáčkou se usadil v kurzu na přistání. Přílet působí poněkud strašidelně, neboť ne nadarmo se říká, ze člověk je na konci světa. Při přistání jsou vidět pouze dvě světla z městečka, trochu osvětlená letištní budova a rozsvícená dráha. Kdo je zvyklý na přistávání nad městem, což je i v Praze při standardním přiblížení na dráhu 24, ten může rovnou zapomenout. Je to jako zajet do tunelu. To byl i můj první pocit. Sám jsem si v duchu říkal, proboha kam ses to dostal. Dojeli jsme na konec dráhy, otočili se a rolovali pomalu k letištnímu terminálu. Letiště je velice malebné, připomíná zapadlé nádraží někde v Rakousku nebo na Jižní Moravě. Budova pro cestující zvládne akorát tak jedno letadlo, také tomu odpovídá počet gates – pouze jeden. Nejroztomilejší je letištní ukazatel. Je ze dřeva a připomíná rozcestník z Krkonoš. Po příletu je každý v minipříletové hale odchycen místním naháněčem, který se zeptá jestli už máte ubytování, nebo zda nějaké budete potřebovat. Jelikož let ze Santiaga je vnitrostátní, tak člověk musí akorát počkat na svoje zavazadla a pak už může opustit letiště vstříc novému dobrodružství. Ubytování není problém, kapacita ostrova přesahuje počet turistů a tak i cenové relace nejsou tak tragické a i pro průměrného Čecha se pobyt stává přijatelným. Odlet našeho letadla jsem už viděl ze svého nového ubytování. Start opět z dráhy 10, letadlo se opět pravou zatačkou otočilo a zamířilo na další úsek cesty - do Papeete.

Related categories