Kyjev - Státní muzeum letectví

• 2006-06-20 02:00
• na_cestach

Když jsme letos s kamarády přemýšleli, kam se vyrazit podívat, rozhodla náhoda. Dostal se ke mně odkaz na fotografie z kievského leteckého muzea, které je umístěno v areálu vnitrostátního letiště Žuljany, pro vyznavače zkratek IEV/UKKK. Těch několik málo fotografií stačilo, abychom se rozhodli, že toto místo prostě musíme vidět.
Je asi o měsíc později a my v pondělí ráno v centru Kieva nasedáme do taxíku směr Žuljany. Muzej aviacii sice řidič nezná a tak nás aspoň odveze k letišti. Budova mi trošku připomíná terminál Jih Ruzyňského letiště, ale je menší a trochu zchátralá. Doptáme se a zjišťujeme, že vstup do areálu se nachází o dva kilometry zpět v ulici Medovaja . Po krátké procházce se tedy před námi objeví vstup do muzea. Ale ouha, všude pusto a prázdno, jen na parkovišti zametají dva chlapíci. Samozřejmě je zavřeno, tedy přesněji cedulka sděluje, že je otevřeno celý týden mimo pondělka a úterka. Tak to je trošku silná káva, protože se ve středu ráno vracíme zpět domů. Navíc začíná pršet a moje nálada se začíná blížit k bodu mrazu. Naštěstí můj kamarád Pavel, na rozdíl ode mne, zachová chladnou hlavu a jde za jedním z metařů, a protože jsme na Ukrajině, kde je možné všechno, za chvíli stojíme před správní budovou a vybíhá človíček s připevněnou ID kartou a ptá se nás jestli „nám náda exkurziu“. Horlivě přikyvujeme a já s ním mizím uvnitř baráku platit. Původně jsem myslel, že bude chtít nějaký ten úplatek, o to bylo větší moje překvapení, když jsme vešli do kanceláře, kde jsem za exkurzi pro tři a možnost fotografovat zaplatil 65 hřiven (asi 290 Kč). Výklad je rusky, což zase až tak nevadí, ale prý je možnost prohlídky i v polském, slovenském, a co je pro návštěvníky od nás nejdůležitější, i v českém jazyce.

Procházíme okolo prvních exponátů a ke každému dostáváme podrobný výklad. Jedním z nich je i Tu-104, a to hned první sériově vyrobený kus. Potom se přihlásilo počasí a začalo pršet. V té chvíli se nám trasa exkurze trochu mění a my utíkáme k Il62. Vybíháme schůdky, náš průvodce trhá plombu, odemyká a už jsme uvnitř, celý mokří, ale spokojení, že si můžeme tohoto krasavce prohlédnout i takto. Všechna větší letadla v muzeu plní i další funkci. Jsou totiž využívána jako učebny leteckého institutu, který se nachází ve stejném areálu. Sedáme si do cockpitu a náš průvodce ochotně vysvětluje funkci jednotlivých pák a budíků a ze skříňky nám podává i originální sluchátka.
Další část výkladu se odehrává od podvozkové nohy letounu Il86, který také není jen tak obyčejný, ale jedná se o první vyrobený kus vůbec. Přebíháme k Mi8. Z prosklené kabiny nám náš průvodce ukazuje další letouny na ploše a ke každému přidá i nějakou tu historku jako bonbónek navrch. Například o Migu 25 jsme se dověděli, že je chlazený dvěstěčtyřiceti litry čistého alkoholu a jeho konstruktér Mikojan prý prohlásil, že pokud matka vlast bude potřebovat, naplní ho prý i tím nejlepším gruzínským koňakem. Jiná jeho historka se týká zase Il62 a plánů tohoto letounu, tedy spíše jeho západního protějšku VC10, které prý získali sovětští agenti v Jižní Africe a ruští inženýři už jen upravovali, a další sestřeleného jihokorejského Boeingu 747. Sověti prý sestřelili za studené války Korejcům letadla dvě, ale v rámci politických hrátek byl prý druhý případ zameten pod koberec.

Zrychleným přesunem se dostáváme do nejtěžšího a také nejvýkonnějšího vrtulníku světa, Mi 26. V jeho útrobách je výstavka letových zapisovačů a počítače velikosti několika skříní, sloužícího snad ke špionáži. Cockpit tohoto vrtulníku je neuvěřitelná prosklená místnost pro čtyři členy posádky. Bohužel chybí všechny budíky a jsou nahrazeny plechy s potiskem původních přístrojů, ale i tak působí kabina fantasticky. Vrtulník už prý byl bez nich dopraven do muzea a získat jiné je prý skoro nemožné. Překvapilo nás, že do nákladového prostoru dost zatéká, ale bylo nám vysvětleno že když byl stroj pro potřeby muzea konzervován, tak umělci zakonzervovali i drenážní trubičky, které z vršku konstrukce odvádějí vodu. Naštěstí přestává pršet a i poslední zábrany a ostych padají. Vyptáváme se na všechno, nač nám naše ruština stačí a náš průvodce je z nás také nadšený a hrdě ukazuje vystavené exponáty. Pomalu obcházíme stroje Suchoj, Mig, ale i české L29 a L39, helikoptéry Mi24, které tu mají hned ve třech variantách, jednu z nich z první série s hranatou kabinou pilota a střelce.

Přicházíme do zadní části muzea, kde stojí helikoptéry Kamov a třeba i Jak 38, první ruský stíhač na světě s kolmým startem. Ovšem kvalitou prý zas tak výrazně neoplýval, protože polovina z devadesáti vyrobených kusů skončila havárií.
Vedle stojí dva nádherné stroje Tu 22. Opravdu krásná monstra, sloužící jako dálkové bombardéry. Jeden kompletní a druhý zatím s nenainstalovanými motory, o kousek dál leží trup Tu 134 UBL s prodlouženou přídí. Na dotaz, proč tomu tak, je se dozvídám, že tato úprava je také proto, aby se piloti naučili přistávat když nevidí přes špičku letounu, jak je tomu například už u dříve zmiňovaného Tu 22.
Procházíme se po letišti už více jak tři hodiny a nemůžeme se nabažit. Je tu většina toho, co ruský a ukrajinský letecký průmysl nabízí. Od Iljušina jsou zde letouny Il 18, Il 76 a již zmíněné Il 62 a Il 86. Tupolev je zde reprezentován stroji Tu 104, 134, 154 a vojenskými Tu 22 a Tu 142. Jakovlev strojem Jak 40 a několika vojenskými kusy a Antonov klasikou An2 a An24. Samozřejmě nepřeberné množství vojenských letadel Mig a Suchoj. Všechny stroje na výstavní ploše jsou ve velmi dobrém stavu, i když některé jsou jen skelety bez „vnitřností“, a v zadní části v jakémsi depozitáři je zase vidět, že se na rekonstrukcích usilovně pracuje.

Na závěr bych se chtěl zastavit u osoby našeho průvodce po muzeu. Jeho výklad, ač byl v ruštině, a je to už patnáct let, co jsem tento jazyk ve školních škamnách s většími či menšími úspěchy studoval, byl neuvěřitelně zajímavý a poutavý. Cokoliv nás zaujalo, to se nám snažil ukázat a vysvětlit a prostě se nám věnoval s neuvěřitelnou péčí, se kterou jsem se zatím nikde jinde nesetkal, a udělal nám přes nepřízeň počasí a skutečnost, že je muzeum vlastně zavřené, z návštěvy opravdový a neopakovatelný zážitek.

Related categories