Aeroklub Dvůr Králové nad Labem pořádá v termínu 1. 7.-15. 7. 2017 jubilejní 20. ročník SAFARI POHÁRU a současně 4. ročník neoficiálního mistrovství ČR dvousedadlových kluzáků.
Jak vznikl pohár Safari? V roce 1997 Aeroklub Dvůr Králové n.L. pořádal Mistrovství republiky žen v plachtění. Přihlášek nebylo moc, tak jsme si řekli, že uspořádáme současně i pohár dvousedadlovek. Protože jsme v té době jednali s vedením královédvorské zoo o sponzorském daru, byl na světě i název soutěže. Později jsme pohár rozšířili i o třídu jednosedadlovek a letos už budou třídy tři. Zase po dlouhé době budou mít L-13 a L-23 samostatnou soutěžní třídu. Celkem bude prvních 14 dní v červenci na LKDK okolo 50 posádek kluzáků. Snad bude i Termoska přát jubilejnímu 20. ročníku poháru Safari!
Podívejme se na historii poháru z pohledu rozhodčích. 20 let je v životě člověka významný úsek, ale ve způsobu vyhodnocování letů při závodech je to skok z doby kamenné do kosmického věku.
V „pravěku“ soutěží, před povolením používat fotoaparáty, jezdili rozhodčí na určené otočné body, zde mezi dvě tyče natáhli pásku – „anténu“, pozorovatel seděl se stopkami pod páskou, druhý dalekohledem odečítal startovní znak kluzáku. Kluzák musel mít z tohoto důvodu nad otočným bodem výšku max. 1000 m. Co by tomu asi dnes závodníci říkali? Také se stalo, že již byly všechny kluzáky doma, závodníci prováděli u piva zevrubný rozbor soutěžního letu a na rozhodčí, kteří na otočném bodě čekali, až pro ně někdo přijede, se pozapomnělo.
S povolením používat fotoaparáty k dokumentaci letu v r. 1989 tyto kontrolní procedury odpadly. Objevily se ale zase jiné problémy. Pilot musel pořídit snímek otočného bodu z FAI sektoru. Po nocích za špatného světla jsme luštili „šedé mlhoviny“ na filmu, snažili jsme se rozeznat, zda pilot nad otočným bodem skutečně byl či ne. Každý samozřejmě tvrdil, že tam byl. Miloš Vencovský, nestor českých rozhodčích jednou stále přemýšlel „ kdyby tam byl, tak ta fabrika by měla být více vlevo“. Nakonec průlet nad otočným bodem neuznal a pilot se cítil poškozen. U fotoaparátů, které nebyly vybaveny časovým záznamem, se používaly tzv. „pozemní hodiny“ – rozprostřené plachty na určené vytyčovací ploše, jejichž konfigurace se v určených časových intervalech měnila. Na vrcholných soutěžích se používal i interval 1 min.
V prvních ročnících Safari poháru se používala zjednodušená metoda, v intervalu 5 min. se měnil odletový znak, který závodník musel vyfotit, tak se stanovil čas jeho odletu na trať.
Když byly již všechny fotoaparáty vybaveny časovým záznamem, připevnili jsme na dveře hangáru „úřední hodiny“, závodníci si je vyfotili a synchronizovali tak své fotoaparáty s těmito hodinami.
Byla to spousta práce pro piloty i rozhodčí a chyba nejen za letu rozhodla o umístění pilota v konečném pořadí soutěže. Například z filmu posádky dvousedadlovek nebylo možné identifikovat otočné body, film byl pravděpodobně poškozen vysokou teplotou pod kabinou. Přes veškerou snahu, pomoc profesionálního fotografa, se z filmu opravdu nedalo nic vytáhnout, let jsme nemohli uznat a posádka klesla z prvního místa na čtvrté.
K vyhodnocování letů se až do r. 1998 na Safari, stejně jako na mistrovství republiky používal program Miloše Vencovského, zpracovaný v Pascalu. Po zadání vstupních dat program automaticky let vyhodnotil a po zpracování všech závodníků bylo možné vytisknout výsledkovou listinu. Později Petr Koutný naprogramoval s použitím maker vyhodnocování v Excelu. Jeho program se na všech plachtařských soutěžích používal až do nástupu SeeYou a loggerů. Mistrovství světa žen v roce 2003 se v Jihlavě poprvé konalo s použitím See you. Abychom se s programem naučili zacházet, uspořádal Jirka Cihlář před mistrovstvím ve Zbraslavicích školení. Během Mistrovství světa v Jihlavě jsme se hodně naučili. Zde musíme Jmenovat Láďu Zejdu z aeroklubu Jihlava, slovy Leoše Nováka „to je hrozná bedna, ten tu řeší všechny problémy“. Láďu jsme oslovili a od té doby také patří jako rozhodčí k Safari poháru. Zavedení programu Seeyou bylo zlomem ve vyhodnocování letů. Odpadlo dohadování, zda pilot byl v určeném prostoru nebo ne. Dnes prostě na obrazovce vyzvětšujeme danou oblast letu, změříme vzdálenost, která mu např. do sektoru chyběla, nebo naopak, jak byl daleko v zakázaném prostoru, a vše je jasné. Nejhezčí na práci rozhodčího je, když vše chodí jak má. Po stažení loggeru se při správném nastavení Seeyou ihned data pilotova letu objeví na obrazovce, a pokud je vše v pořádku, je to hezký pocit sdílet s pilotem jeho radost z úspěšného přeletu. „Vidíš, tady mě to bralo 5 metry nahoru, to byl výtah a tady, koukej, tady jsem už hledal pole, ale naštěstí jsem nalétl 2 m“. Nadšení spokojených pilotů ohromně nabíjí. I při moderní technice ale hrozí nebezpečí, že záznam letu nebude kompletní. Stalo se, že pilot si za letu vykopl napájecí kabel loggeru, což znamená ukončení letu v místě přerušení záznamu. Zde je ale Annex A k pilotům milosrdný, při přerušení záznamu do 5 minut a při prokazatelné kontinuitě letu je v pravomoci rozhodčího záznam považovat za validní.
V roce 2002 přijela na pozvání Jiřího Tomíčka první skupina pilotů s Polska a od té doby se vrací každý rok, takže Safari pohár už je 15 let mezinárodní soutěží. Řada pilotů jezdí pravidelně i s rodinami, považují těch 14 dní závodů za rodinnou dovolenou s leteckým programem pro taťku a často i pro syna. Těší nás to a děláme všechno proto, aby se jim u nás líbilo. U nás jde závodníkům o pohodu, radost z létání, setkání s kamarády, známými a dobré umístění na výsledkové listině „není na závadu“. Doufáme, že to tak bude i nadále.
Na závěr chceme poděkovat Miloši Vencovskému, který s námi prožil všech 20 ročníků Safari poháru, zpočátku jako rozhodčí, později jako meteorolog. I díky jeho vzpomínkám bylo možné v tomto rozsahu sepsat historii vyhodnocování soutěží. Těšíme se na něj i letos.
Nebyly vloženy žádné komentáře.
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém
