Expedice Rhodos 2012 aneb lehký spotting na ostrově

• 27.06.2012 08:20
• na_cestach

Řecký ostrov Rhodos má nejen krásné pláže, bary, přístav a historické centrum, ale také dvě letiště. Rodos - Diagoras (RHO / LGRP), což je letiště s civilním provozem, a dále Rodos - Maritsa (LGRD), které využívá armáda.

Když se naše maličkost – wap s paní M. a bugr s družkou X. a Killem Billem – přesunula jednu červnovou neděli nezávisle na sobě na ostrov, notně vybavena informacemi o leteckém provozu, byl po prvním společném pivu dán hrubý obrys možného spottingu se středobodem několika příletů Boeingu 747 ruské společnosti Transaero. Pochopitelně, nejelo se sem jen za focením eroplánů, takže bary a následně bankomaty měly žně. Nicméně slovo dalo slovo, v úterý jedeme na jumbo.

Jak se řeklo, tak se udělalo. Přílet byl ale k našemu zklamání a v ten den ne úplně ideálním informacím o provozu o několik hodin dříve, nu což, dáme holt jen odlet. Ve finále to však až tak moc nevadilo. Posilněni pivem značky All Inclusive, jak bugr označil místní patok v našem ubytovacím zařízení, jsme od hotelového bazénu po obědě vyrazili na letiště Diagoras, cestou jsme zahlédli visící vrtulník SuperPuma nad údolím, čemuž se však moc nevěnovala pozornost. Místo na spotting jsme měli předem vytipované a ověřené po našem nedělním příletu. Nachází se nedaleko prahu dráhy 25. Bohužel sluníčko zde na ostrově není přes den na pořizování záběrů zcela ideální, ale to se ovlivnit nedalo.

Po rozbalení nádobíčka v podobě stativu s kamerou a fotoaparátu jsme nejprve „vzali“ na vzlet pojíždějící 738 Ryanairu a nedlouho poté již bylo slyšet ruské jumbo. Za moment ho vidíme taxovat směrem k nám. Krasavec 744 si to šinul kolem nás tak blízko, že u něj nejsme na takový kousek ani na Ruzyni uvnitř SRA. Jeho winglety prakticky lízaly keře u plotu. Při otáčení na dráhu v nás panovala trochu obava, abychom se neporoučeli na zeď domu za námi, kdyby kapitán trochu zabral… nestalo se. Jumbo chvilku zapózovalo a šlo na start. Po pár minutách letělo otočené přímo nad našimi hlavami. Nádhera! Po něm šel ještě malý vrtulový Beechcraft. S pocitem spokojenosti, i když jen částečné, protože nemáme přílet, balíme věci a odjíždíme za ženami a večer se chystáme na fotbal Řecko vs. Česko. Báječná atmosféra při něm byla!

Následujícího dne si dávám pohov a věnuji se své drahé polovičce a aktivní dovolené u moře, bazénu, dobrého jídla, pití, prostě všeho. Až tedy na čím dál teplejší točené pivo All Inclusive, čepované zběsilým barmanem z Ukrajiny. Plznička u pana Papadopulose však vše vynahradila na výbornou, za což mu tímto děkuji. Během popíjení tohoto dobrého moku z naší domoviny se zrodil nápad na další letištní fotovýlet, který se uskutečnil v pátek.

Odjeli jsme na „naše“ místo, fotíme a filmujeme běžný provoz, Ryanair, Aegean atd. No nic, dle „luftplánu“ už ten den nemělo být nic zajímacího, až tedy na další jumbo s večerním příletem, tak pomalu balíme, když v tom vidíme točit poslední zatáčku na přiblížení Herkulesa. Takže zpět, žádné balení. V mžiku šel kolem nás. C130 řeckého vojenského letectva se prohnala na dráhu 25 a zajela na stojánku. Věděli jsme, že na zdejší letiště občas zavítá, takže spokojenost. V tom vidíme na okruhu další řeckou „Herku“. Sakra, dvě v jeden den, to je paráda. Po chvíli se opakovala stejná scéna, jako u prvního Herkulesa. Až doma jsem dle registrace zjistil, že oba dva letouny navštívily i Prahu, tehdy však ještě v maskovacím nátěru, dnes jsou šedivé.

Již při příjezdu na letiště říkám bugrovi, že by nebylo špatné zajet i na velký kopec nad ním, kde je radar. Někde na a.netu nebo jinde jsem objevil parádní fotku, na které bylo celé letiště, takový pěkný a netradiční pohled. Jemu se moc nechtělo skrzevá českou rýmu, ale plechovkový Amstel ho na moment postavil na nohy. Cestou na kopec jsme se zastavili v hospůdce Airport View, kterou jsem také našel na internetu. Je to naprosto luxusní podnik pro spottery, venkovní barový pult se sedačkami přímo nad dráhou, paní, co zde obsluhovala, měla přehled o zajímavých letadlech. Sem se ještě musíme vrátit…

Po vyjetí na kopec se nám naskytl úchvatný pohled na letiště, které bylo jako na dlani. Moře coby skvělé pozadí jen dokreslilo báječnou atmosféru všeho. Štěstí tomu chtělo, že se chystal na start jeden z nedlouho před tím přilétnuvších Herkulesů. Vybalení foto/video nádobíčka a jdeme na věc. S mým „tříkilem“ to není bůhvíjaké focení, dráha je přeci jen daleko, ale mít letadlo z tohoto pohledu detailně by byl hřích. Fotku dotváří právě to skvělé pozadí. Za mě teda žádné zklamání, ale naopak!

C130 proletěla v úrovni našich očí a pomalu mizela za obzorem. Ve stejné úrovni, ale daleko za ní, se točil na okruhu airbus místní společnosti Aegean. Zatáčka na přistání přes město, jo, další fajn pohled. Koukáme na něj, jak taxuje a do toho nahodil motory i druhý Herkules. Oba jsme byli připraveni, šel opět krásně před námi. Ještě chvilku poté pozorujeme provoz na letišti, nutno dodat, že v ten den nebyl skutečně veliký, a posléze se vydáváme na vrchol kopce k radaru v domnění, že od něj bude ještě lepší pohled. Lepší nebyl, jen jiný úhel, ale to také šlo.

Pohledem z kopce na odvrácenou stranu od letiště vidíme další dráhy. Bylo to dnes již jen armádou využívané letiště Maritsa, na kterém stála SuperPuma. Hned nám bylo jasné, co jsme viděli z dálnice, ale že je to zrovna to vojenské letiště, nás v ten moment nenapadlo. Já jsem později ještě zahlédl dráhu tohoto letiště po návratu z výletu do přístavu Rhodos, ale z kopce to byl úplně jiný pohled. V trávě jsou vidět ještě nějaké malé stroje, ale je to opravdu daleko. Jisté je jen to, že jedním z nich je stará stíhačka.

Po několika desítkách minut zevlování na kopci a pozorování obou letišť se vracíme zpět do naší dočasné domoviny Faliraki, při čemž se domlouváme na večer, že pojedeme opět na ruské jumbo při jeho příletu a tentokrát s předstihem. Bugr však nedlouho před odjezdem píše SMSku, že je prakticky mrtvej a nikam nejde. Dobrá tedy, vypiju hotelový bar. Šlo mi to, když mi zadrnčel znovu telefon. Kdopak to píše, malý muž z Berouna, že se za moment zastaví i s famílií. Přijel se pochlubit, jak se mu podařilo večerní jumbo. V ten moment jsem velmi živě uvažoval o inzultaci, pochopitelně nebyla myšlena vážně, ale pár peprných slov jsem ze sebe vyloudil. Vše bylo vysvětleno, ale dodnes se nemůžu zbavit pocitu, že mi to udělal jen proto, že jsem větší :). Nutno říct, že noční focení se mu povedlo.

Sobota byla ve znamení velmi pomalých příprav na nedělní odlet zpět do Čech. Po dni u bazénu jsme večer plánovaně vyrazili zas na letiště, protože měl přiletět Boeing 777 od Transaera. Ano, přijeli jsme pár minut po jeho dosednutí, takže nic. Bugr nás vyhodil v již zmíněné spotterské hospodě Airport View, kde bylo dobře, a sám jel na druhou stranu udělat nějaké záběry od moře. Protože byl už večer, sluníčko bylo za zády a fotit se moc nedalo, dal jsem jen spotting „na kukačku“. Nastal akorát velký provoz v rámci výměny nás, koupáků na hotelích. Samé 757, přiletěla i 767 Air Italy, ale vše prakticky za šera, tudíž nefotitelné. Pokoukání však stačilo. Bugr se asi po hodině vrátil a společně jsme pozorovali přistávající a odlétající letadla až do úplné tmy. Do toho byl krásný pohled na západ slunce. Ve Faliraki jsme pak shlédli fotbal, kdy naše repre porazila Polsko, a šlo se spát.

V neděli se letělo domů. Na letišti byl asi největší provoz z celého týdne, Transaero sem poslalo zase jumbo, tentokrát verzi 300, což zamrzelo, že nešlo vyfotit. Kdo by si však zasloužil nakopat sedací sval a nejlépe bodlem s pořádným rozběhem, byl řidič muldíku, vezoucího vozíky s kuframa. Stojíme u gate a čekáme na příjezd autobusu k OK-SWW, v tom vidíme, jak řecký neinteligent vyrazil s bagáží, říznul zatáčku na plochu a pomalu celý jeden vozík vysypal ven. Korunu všemu dodal jeho kolega s dalším traktůrkem, který do těch spadaných věcí najel. Oba by si zasloužili ocenění „BIG GOLDEN DICK MEDAL“ (k tomu se váže sice jiný příběh, ale to je jedno). Takže zazvonil zvonec a našemu rhodosvýletu byl konec. Stál za to. U focení nikdo neprudil, prostě celková spokojenost. A do Airport View se jednou vrátím :).

Související kategorie