Northrop Cobra YF-17A. Jednomístné, lehké bojové stihací letadlo, které operovalo na letadlových lodích. Zajímavý vzhled mu dodávaly dvě sdružené ocasní plochy a nezvykle řešená příď. Ve své výzbroji měl dva kulomety ráže 20 mm a pod křídlem dvě rakety AIM–9. Jeho postupným vývojem z něho vznikl F/A–18 Hornet. Pozoruhodná byla i jeho rychlost 2,1 Ma.
Tato červená raketa je další z výrobků firmy Northrop. Jedná se o útočné rakety, které se zavěšovaly pod křídlo a byly určeny jak pro boj proti lodím, tak proti ponorkám. Dámu, která jde v pozadí, to zřejmě vůbec nezajímalo a nevadila jí ani moje přítomnost.
Model paluby letadlové lodi. Je na něm znázorněna situace při bojovém nasazení. Všechna letadla zde seřazená čekají na start. Odtud pojíždějí na rozjezdovou dráhu, která začíná v prostoru věže. Přistávací dráha, kterou vidíme v popředí, je vyosená o 9 stupňů (více v úvodu mého povídání). Na dráze je letadlo, které právě přistálo. Na jejím konci najelo na výtah, který ho okamžitě dopravil do hangáru v podpalubí. V případě nezdařeného přistání přidal pilot plyn a mohl znova odstartovat (přidat plyn není správný výraz, ale vystihuje, co jsem chtěl říci).
Zde vidíme vzpomínku na projekt Apollo. Je to tzv. „Velitelský modul“, ve kterém se nacházela posádka při svém návratu na naší planetu. Vrchní část, to je ta špičatá, se při vstupu do atmosféry oddělila od motoru a dále pokračovala samostatně. Při průchodu zemskou atmosférou se modul zahřál na 1600‘ C a aby se tímto žárem nepoškodil, byla jeho spodní část obložená keramickými destičkami, odolnými proti vysoké teplotě. Přistání se uskutečnilo do moře, a naše loď Intrepid byla ve dvou případech tou, která astronauty vyzvedla na palubu. Program Apollo probíhal v letech 1961 – 1972 a měl za cíl přistání lidské posádky na Měsíci a její bezpečný návrat na Zemi.
V prostorných hangárech v podpalubí je umístěno mnoho letecké techniky, a tak zde vidíme příď civilního dopravního letadla, upraveného jako trenažér pro výcvik posádek. Podobné můžeme vidět ve výcvikovém středisku na letišti v Praze. Toto je zde jako zajímavost a s provozem letadlové lodi to nemělo nic společného. Zato můžeme obdivovat rozlehlost hangárových prostor na lodi.
Zde jsem si připadal jako v expozici Národního technického muzea v Praze. Je to vzpomínka na techniku, která sloužila na letadlových lodích v době jejich začátků. Plátnem potažený trup a křídla, dřevěná vrtule a místo pneumatik pevný gumový ráfek. V tomto případě se jednalo o průzkumné letadlo.
Grumman EA-6B. Letadlo určené pro elektronické vedení boje. Na závěsy pod křídlem se nezavěšovaly rakety, ale taktické rušící zařízení protivzdušné obrany protivníka. Přijímač byl umístěn v krytu na kýlu, v ocasní části letadla. Na závěsech pod křídlem byly rušící agregáty. Posádka byla čtyřčlenná. Na fotce vidíme letoun se sklopenými křídly a s podpěrou, která se dávala při práci na podvozku v hangáru. Rychlost byla 1000 km/h těsně na úrovni hladiny.
...nemuzu mluvit za redakci, ale jsem ctenar a tak tady je muj pohled na vec. Clanky jsou clanky, tvorba lidi kteri prispivaji svym nazorem, pohledem, vzpominkou atd...a redakce za obsah asi neruci. Ja to taky tak ctu. Nehledam v tom technicke detaily a ruzne vsi, ty se asi daji najit vsude. Nemam nic proti tomu kdyz nekdo neco uvede na pravou miru, s respektem a uctou k autorovi. Ale nekdy mne pripada ze cilem lidi co jsem prijdou s jinym nazorem a nebo treba i pravdou je udelat z autora vola. Vlasta sem napsal clanek (a myslim si ze Vlasta vi o letadlech hodne) a stejne vznikla debata o kilech a tlaku, nastesti tam nikdo nenadava. Ja jsem osobne rad ze sem lidi pisou, rad to ctu a treba se i poucim. Ja vim o letadlech jenom to, ze vojenska jsou dozelena a dopravni barevna. Ale to je muj nazor....
Je jasné, že každý nemusí umět a znát všechno, ale pouštět mezi ostatní články tento mi prijde kontraproduktivní - znamená to, že je zde možno zveřejňovat každou koninu? A že nikdo nedokáže odfiltrovat všechny zjevné neznalosti, které se v článku objevily? Kde je pak jistota, že se podobné, méně zjevné, neobjevují i v jiných článcích?:-)zdravím, mv
Zajímavé a pěkné články i fotky. S přistáváním na zakotvenou lodˇ to asi bude nedopatření.
Od dob, kdy byl autor na této lodi (konec osmdesátých let), byla loď odtažena do generální opravy, která trvala rok (tuším 2006) a v současnosti exposice vypadá úplně jinak. U lodi na zvětšném mole stojí Concorde British Airways (G-BOAD). YF-17 vystavená na lodi je maketa 1:1, příď Boeingu 707 je původně učební pomůcka společnosti EL AL.
o mnoho snazsi je pootocit lod :)
Jenom maličký detail - YF-17 neměla kulomety, ale kanony.
HF: letadlová loď musí plout PROTI větru, leda že by se obrátil směr provozu, protože normálně se startuje i přistává od zádě směrem k přídi. Takže loď musí plout proti větru, aby bylo dosaženo co nejmenší rychlosti přistávajícího/startujícího letadla vůči dráze a zároveň co největší relativní rychlosti mezi letadlem a obtékajícím vzduchem. Kde to druhé implikuje to první. Což ví každý, kdo někdy něco pilotoval, byť RC model...
...tak aby letadla pristavala/startovala PROTI vetru.
Ačkoliv to dělám nerad a nechci autora odradit, musím souhlasit s tím, že v článku je hodně nepřesností:
"loď musí být spolehlivě ukotvená" – je logicky nesmysl, viz další komentáře.
YF-17 nikdy neoperovalo na letadlových lodích, byl to konkurent F-16 v soutěži na lehkou stíhačku USAF. Po neúspěchu (Lockheed "investoval" víc) ji zvětšili, hodně modifikovali a prodali USN na letadlové lodě, ale to už byla F/A-18. Bedlivé oko čtenáře pozná původní vzor F-5, ostatní dostudují na wiki :-)
Piloti přistávají vždy na vzletový výkon, při nezdařeném by na pár metrech pod kotel přidat nestihli. Stahovali, až když je lano cuklo zpátky.
Celkem 21 záznamů
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém
Uznávám, že moje vyprávění není žádné veledílo, podle někoho je to dokonce konina. Přijmete prosím pár slov k tomu, co předcházelo: Jsem letecký a fotografický šílenec,a proto, když jsem v NYC navštívil INTREPID, tak jsem byl doslova u vytržení.Navštívil jsem jmenovanou loď několikrát, celkem jsem tam ztrávil 26 (dvacet šest) hodin.Všechny zveřejněné fotky jsou moje "dílo".Seznámil jsem se tam s vetránem,bývalým námořním důstojníkem, který na ní sloužil.Sice ne za války, ale v době, když sloužila jako záchranná loď, pro kosmický program USA.S ním jse strávil osm hodin, a provedl mně po lodi, doslova od sklepa, až po půdu.Na jeho komentář nikdy nezapomenu. V původním námřnikým kině v hagáru, jsem strávil postupně tři hodiny, a promítané filmy jsem viděl několikrát. Jsou to filmy, které na INTREPIDU natočili váleční zpravodajové a kameramani. Všechny zásahy lodi, o kterých píšu, jsou tam zachycené.To natočil sám život,a ne filmové studio. Na svém vyprávění nemohu tedy nic změnit, vše bylo tak, jak popisuju.Více o tom napíšu ve třetím dílu mého vyprávění, kde uvedu další prameny, ze kterých jsem čerpal,budu se zabývat stavem, znázorněným na maketě lodi, i tím,jak se opravdu v bojových podmínkách startovalo a přistávalo. Karel Málek.