Ráj je hodně daleko aneb Spotterem v Tokiu

• 05.12.2007 19:55
• na_cestach

Nakonec jsem té nečekané příležitosti neodolal. Ale nutkání rostlo pomalu a vše bylo nakonec jen dílem zřetězení několika víceméně náhodných okolností. Zde jsou, v pořadí za sebou: Okolnost č. 1 - první zastávka rychlodráhy typu Monorail ve směru z centra Tokia na letiště Haneda byla přímo v našem hotelu. Okolnost č. 2 - okna hotelového pokoje byla nasměrována na Tokijský záliv a kdykoliv jsem pohlédl ven, točila se nad mořem velká letadla. Jedno za druhým. Okolnost č. 3 - touha vidět to vše na vlastní oči zesílila poté, kdy jsem si na přepážce společnosti All Nippon Airlines na jedné ze stanic metra ve městě vzal jako suvenýr její letový řád pro vnitrostátní linky. Ty odlétají právě z letiště Haneda. Již při jeho otevření jsem totiž nevycházel z údivu.

Tak jsem poslední večer našeho pobytu v Tokiu, když jsme jako obvykle utrmácení necítili dolní polovinu těla, přemohl své pohodlnější já a krátce po osmé hodině jsem nasedl do soupravy směr Haneda. Za 400 jenů (asi 70 korun) jsem byl za pouhých 20 minut na konečné, na letišti Tokio - Haneda International. Letiště má sice ve jménu přízvisko "mezinárodní", ale ve skutečnosti je zde mezinárodních cestujících jen nepatrné procento - mimo Japonsko dnes odsud směřuje pouhých osm pravidelných linek denně. Ale název pochází z doby ještě před rokem 1978, kdy byl zdejší mezinárodní provoz převeden na nově otevřené letiště Tokio - Narita.

Letiště Haneda - schema. Světle modrou jsou znázorněny terminály. Nahoře T2, dole T1. Terminál 3, mezinárodní lety, je malý obdélník vpravo mezi T1 a T2

Vystoupil jsem tedy na konečné Monorailu, v terminálu 2, kde jsou dominantním dopravcem právě All Nippon Airlines. Z podzemního nádraží, odkud jezdí i vlaky Japan Railways, jsem se několika eskalátory dostal až do podlaží odletů. Odbavovací prostory jsou situovány v jedné řadě v dlouhé hale, nic neobvyklého. Dál už jsem se pohyboval víceméně intuitivně - o samotném letišti, ani o existenci vyhlídkové terasy, natož o jejím umístění jsem neměl pražádné informace (moje chyba). Bylo docela možné, že zde na žádnou vyhlídku vůbec nenarazím. Tak jsem pokračoval dalšími eskalátory kolem obchodů a restaurací a tím jsem směřoval k nejvyššímu patru terminálu. A... Bylo to tam! Dlouhá otevřená vyhlídková terasa, sice s vysokým plotem, ale naštěstí bez skla. Oka plotu jsou dosti hustá, objektiv zrcadlovky jimi neproleze, ale alespoň že se nedostanou do záběru. Navíc je u každé stojánky, na tom nejlepším místě vždy jedno oko dvojnásobně široké. Nevím, zda to byl záměr projektanta či investora nebo se jedná o ilegální aktivitu spotterů. Ale je to milé.

Haneda. Terminál 2. Dlouhá terasa je nad východy 59-62

Ač pozdní večer, je na terase dost zvědavců. Asi i díky pěknému počasí - máme druhou polovinu září, mírný vánek a něco nad 20 stupňů. Nepříjemná vedra se 100% vlhkostí skončila před pár dny. Terasa zavírá až v deset večer a vstupné se zde neplatí. Kontrola žádná. Mám tak na letadla a obrázky více než hodinu. Stojánky jsou přímo pod námi a celá plocha je samozřejmě osvětlena silnými reflektory. A skutečně je na co se dívat. U nástupních mostů jsou jen boeingy 747, 767 a 777. Jinde obvykle převažující B737, A320 a menší stroje jsou tady v naprosté menšině. Z velkokapacitních strojů zde ale téměř nelze spatřit Airbusy řady 330 a 340 - žádná z velkých japonských společností je zatím neprovozuje. Jedinými širokotrupými Airbusy jsou na vnitrostátních linkách JAL používané A300-600R.

A tady se pokusím vysvětlit ten výše zmiňovaný údiv nad letovým řádem společnosti All Nippon Airlines. Letadla, používaná všude jinde na světě téměř výlučně pro dálkové trasy, jsou na japonských vnitrostátních linkách provozována ponejvíce na spojích, kde let trvá pouhou jednu hodinu (Tokio - Osaka) či hodinu a půl (Tokio - Sapporo). A rovněž frekvence na těchto dvou linkách je pro nás těžko uvěřitelná - tak například ANA vypravují na linku mezi Tokiem a Sapporem 25 letů denně oběma směry s odstupem 20 - 60 minut. První odlétá v 6:45, poslední ve 21:00. A na všech těchto 2 x 25 letů jsou nasazovány pouze širokotrupé Boeingy. Za zmínku zcela určitě stojí i kapacita a uspořádání kabin v těchto letounech. Tak ANA na palubu svých B747-481D vměstná celkem 569 cestujících (27 premium + 542 economy). Verzi -400D pro krátké linky lze rozpoznat snadno - narozdíl od dálkových "čtyřstovek" nemá winglety. Rovněž B777-381 bez potíží snesou přízvisko "velkokapacitní" - pojmou až 524 pasažérů (21+503). Jen o něco kratší B777-281 má kapacitu 415 cestujících (21+ 394). Všechny B777 mají v economy 10 sedadel v jedné řadě, tudíž hezky natěsno. Nejmenším letounem společnosti ANA na této vnitrostátní lince je B767-381. Létá jí 8x denně oběma směry a přepraví vždy "pouhých" 279 cestujících (12 + 267). A na skutečně krátké lince Tokio - Osaka (550 km) je to velice podobné - JAL a ANA zajišťují dohromady 49 spojů denně a na 42 z nich létají wide bodies.

Haneda. B747-481D, reg. JA-8099 před startem na linku 977 Tokio-Osaka (Kansai). Plánovaný čas odletu 21:40, doba letu 75 minut

Jak už jsem naznačil, na vnirostátních linkách JAL je to skoro stejné. Výsledkem kombinací všech těchto faktorů je 65,8 milionů odbavených cestujících na letišti Haneda za rok 2006 a jeho dlouhodobě čtvrté místo na světě hned za Atlantou, Chicagem - O´ Hare a londýnským Heathrow. Ve skutečnosti docela nenápadné obrovské letiště. Zajímavé je i to, že takto vysoké počty cestujících zvládají odbavit pouhé dva terminály - třetí terminál mezinárodních letů je zcela nepatrný. Provoz se odehrává převážně na dvojici paralelních drah 16/34 a na třetí VPD 04/22. Ale pro zvýšení dráhové kapacity již Japonci spustili výstavbu další dráhy 04/22 na pilotech nad hladinou Tokijského zálivu.

Na druhou stranu bych to s tím údivem asi neměl přehánět (abych tu nebyl za prosťáčka) - dobře vím, že tento druh letecké dopravy má v Japonsku delší tradici. Už v sedmdesátých letech vyrobil Boeing právě pro potřeby japonských vnitrostátních linek verzi B747-100SR a to v počtu 29 kusů - se zesíleným podvozkem a podobně uspořádanou kabinou cestujících. Poslední letoun z této série vyřadily ANA až 10. března 2006. Bylo by zajímavé vědět, kolik hodin a hlavně kolik přistání měl na kontě. A také ve verzi -300 byly vyrobeny a do Japonska dodány modifikace pro krátké linky (B747-300SR, 4 kusy). Ale více mě překvapila hustota provozu a počty odbavených cestujících na japonských vnitrostátních linkách - tohle jsem opravdu netušil. Vždyť Osaka je od Tokia vzdálená pouhých 550 km a proslulé japonské rychlovlaky vyjíždějí oběma směry skutečně jeden za druhým, každých 10 až 15 minut. Souprava má vždy 16 vozů a trasu zdolá za dvě a půl hodiny. Takže takhle vypadá boj o zákazníka mezi železnicí a aerolinkami. Já sám bych dal přednost vlaku. A to i přesto, že mám letiště, dopravní letadla a létání hodně rád.

Haneda. Terminál 1, restaurace a obchody

V deset hodin, po uzavření terasy, jsem se vydal i na prohlídku samotného terminálu 2 a pak letištním autobusem ještě do terminálu 1. Oba terminály jsou přibližně stejně velké, architektonicky znamenitě řešené a zejména sekce obchodů a restaurací svým pojetím, provedením a použitými materiály připomínají spíše luxusní hotel či nákupní centra kdesi v Dubaji. V jedničce dominují Japan Air Lines. I tady je vyhlídková terasa. I ta je přístupná z nejvyššího podlaží obchodů a restaurací, přesně uprostřed rozhlehlé budovy. Ale terasa byla zavřená - už bylo pozdě. Škoda, kdoví, kdy se do Tokia zase dostanu. Vůbec teď lituji, že jsem se na možnost návštěvy tohoto letiště nepřipravil už doma - až po návratu jsem zjistil, že na síti je například i podrobná mapa veškerých spotterských příležitostí na letišti i v jeho okolí i s fotografiemi těchto míst. Spíš než večer bych se vydal na letiště brzy ráno. Jednak se tu stmívá o dost dříve, než je u nás v tuto dobu obvyklé, a denní světlo ničím nenahradíš. Ráno jsou světelné poměry příznivé zejména na terase terminálu 1 a silný provoz začíná už kolem sedmé. Jinak přes den a před západem slunce je to naopak lepší na terminálu 2. Takže snad někdy příště.

Haneda. Terminál 1. Terasa se nachází v místech, kde jsou východy 11, 12 a 13

Hned druhý den ráno jsme se autobusem vydali na letiště Narita, na dlouhou cestu domů. Naše linka odlétala z terminálu 1. I zde je velkoryse pojatá vyhlídková terasa v nejvyšším patře hlavní budovy terminálu, opět u restaurací a obchodů. Bohužel moc času nebylo, spíše jsme letištěm jen tak proletěli. Z terasy byla kromě strojů evropských a amerických společností vidět téměř táž letadla jako večer předtím v Hanedě - širokotrupé Boeingy společnosti ANA. Jen uspořádání jejich kabin bylo určitě úplně jiné - například B777-300ER provozuje tato společnost na linkách do USA v konfiguraci pro 247 cestujících - to je o dost méně než polovina kapacity stejného stroje z vnitrostátních linek. A v economy má jen 9 sedadel v řadě. Živo je zde rovněž na stojánkách před cargo terminálem. Tam jsou v neustálém pohybu nákladní jumba a DC10/MD11 z Evropy, Asie, Ameriky a Austrálie. A vyhlídková terasa je v Naritě i na střeše terminálu 2.

Narita. Terminál 1, hlavní budova

Z krátkého pobytu v Japonsku jsem si udělal jednoznačný závěr - obě velká letiště japonského hlavního města jsou ke spotterům náramně přívětivá. Sice nepředpokládám, že by našinec jel z Tokia pouze fotit na letiště Narita, na to je tam z města daleko (70 kilometrů) a jízdenka jedním směrem stojí 2700 až 3000 jenů, ale Haneda je dostupná velice snadno. V Naritě se dá pozorováním a fotografováním letadel zpříjemnit případné delší čekání. A obě letiště mají navíc pro spottera jednu vysoko ceněnou prémii - prakticky po celý den převažují na startu i přistání ta největší dopravní letadla, jaká kdy brázdila oblohu. A je docela možné, že tam brzy přiletí i A380.

Narita. Informace o odletech

Začal jsem souhrou náhodných okolností a stručným vylíčením jedné - z mého pohledu neuvěřitelné - náhody skončím. Naše cesta do Tokia začala jako obvykle v Praze. Tam mě ve frontě při nástupu do letadla v prstu C zaujala jedna šarmantní dáma s americkým pasem v ruce - byla mi nějak povědomá. Ale váhám jen pár vteřin - ne, určitě se nemýlím, je to paní Marie Krupičková z Chicaga! Nádherné setkání, s mrazením v zádech, oba jsme upřímně dojati. Máme tak společnou cestu do Paříže, kde se naše putování rozdvojuje - paní Marie pokračuje západním směrem, moje letadlo míří tentokrát k východu. Další důkaz toho, že náš svět je docela malý. (Pro ty čtenáře, kteří neznají souvislosti a případně by je zajímaly, si dovolím připomenout, že podrobnosti našeho prvního setkání jsem popsal zde na planes před dvěma lety v rubrice Na cestách a to ve svém příspěvku Chicago-O´Hare 11. září...)

Narita. B767-381/ER, reg. JA608A

A úplně na konec - na adrese http://www2s.biglobe.ne.jp/~ito-nori/spot/spot_hnd.htm jsou téměř vyčerpávajícím způsobem zmapovány spotterské příležitosti na letištích v Japonsku. Možná tam někdo naleznete inspiraci - obvykle je lepší vyjít okolnostem vstříc, než se jimi nechat vláčet (po letišti).

Narita. B747-446F/SCD, reg. JA401J na stojánce cargo

Související kategorie