Catania

• 26.08.2007 17:42
• na_cestach

Jako velký příznivec létání a letadel jsem dlouhou dobu tajně doufal, že si budu moci někdy vyzkoušet, jaké to je sedět v pilotní kabině během letu. Tato možnost se stala skutečností letos v létě. Se zástupcem společnosti SkyEurope jsme vybrali zajímavou destinaci, kterou létají v letní sezoně, a která slibovala zajímavou podívanou jak během cesty tak v cílovém letišti. Jedná se o druhé největší sicilské přístavní město Catania, které leží na úpatí sopky Etny.

Nastupuji do letadla Boeing 737NG registrace OM-NGB, které je necelý rok staré, a právě se vrátilo z ranní linky do Paříže. Přivítám se s posádkou a po nutné dávce papírování se usazuji na prostřední rozkládací sedadlo za oba piloty. Z Prahy startujeme přesně podle plánu kolem poledne a z dráhy 24 stoupáme na západ.

Po mírném stočení na jihozápad přelétáváme nad Berounem a kopírujeme dálnici na Plzeň. Zmiňuji se kapitánovi, že Plzeňsko je můj domovský kraj a dostává se mi odpovědi, že Plzeň je již před námi. Celé město je nádherně vidět. Mírně stáčíme k jihu a já mohu pozorovat celý dálniční obchvat města a poté i letiště Líně. Dále přelétáme Klatovy, Šumavu a míříme na Mnichov. Místní letiště je přímo pod námi a také letiště Innsbruck v údolí je krásně zřetelné.

V poměrně krátké vzdálenosti nás téměř čelně míjí A319 Alitalia a já si uvědomuji, že i když se letadlo ani nezachvěje, pohybujeme se obrovskou rychlostí.Opouštíme hory a nalevo se objevuje moře a specifické tvary pobřeží dávají tušit, že to jsou Benátky. Bohužel se objevuje oblačnost a když přelétáváme Řím a později i Neapol, není nic vidět. Piloti zahajují úkony pro přistávací manévr a já z komunikace s věží v cílovém místě začínám chápat, že to na jihu neprožívají tak jako my. Na radaru zřetelně pozorujeme obrovskou masu sopky Etna a již se nemohu dočkat až ji uvidím. Z mraků vypadáváme nad centrální Sicílií a vzápětí točíme na východ do osy dráhy. S úžasem pozorujeme vyprahlou zem pod námi, nalevo se majestátně zvedá sopečný vrchol, obklopený jemným zakouřením. Pak již rychlé přiblížení, nalevo město, před námi ranvej a hned za ní moře.

Přelétáme dálnici a dosedáme na zem, prudce brzdíme a otáčíme se zpět k výjezdu. Zastavujeme, kapitán si otevírá okno a do kokpitu vrazí vzduch horký jako fén. Počkám, až cestující vystoupí, a soukám se z kabiny ven, abych si osahal místní klima. Letiště Fontanarossa leží přímo na břehu Ionského moře a pláže jsou hned na konci vzletové dráhy. Stačí vystoupit z letadla a po deseti minutách chůze se můžete koupat a zároveň pozorovat letecký provoz. Ten je v letní sezoně docela zajímavý.

Na schodech mne zdraví příjemná opálená Italka, která nese kapitánovi doklady, a já vystupuji na rozpálenou letištní plochu. Pozoruji cvrkot kolem, vykládání bagáže, tankování a prohlížím si letadlo ze všech stran.

Po chvíli se dobrovolně a rád uchyluji zpět do klimatizovaných prostor letadla, kde je chvíle na kávu a pokec s příjemnou posádkou. Odbavení cestujících vázne a tak začínáme nabírat zpoždění. Konečně Italové přivážejí i druhý autobus s cestujícími a letadlo je téměř plně obsazeno. Vracím se do kokpitu a kapitán zatím přeplánovává časy a telefonuje do Bratislavy o nové sloty.

Po chvíli dostáváme povolení a startujeme směrem nad moře a točíme na sever. Dostáváme přímý kurs na Split, a přes poloostrov Gargano opuštíme Itálii a oblačnost. Po klidném letu nad Jadranem se kochám blížícím se chorvatským pobřežím a přes Split, pokračujeme na Záhřeb, Graz a do Čech. Posádka zahajuje klesání a vpravo je již zřetelná Vídeň. Vranovská přehrada pod námi znamená, že jsme přeletěli poslední hranice a rychle směřujeme ku Praze. Míjíme Benešov, vlevo je soutok Vltavy a Berounky, dostihové závodiště v Chuchli a vpravo celý střed Prahy jako na dlani. V dálce již vidím RWY 31 a užívám si přiblížení.

Počítač postupně nahlas odpočítává výšku a po dosednutí se za námi ozve aplaus. Kapitán s úsměvem poznamená „show skončila“ a rolujeme ke gatu, kde nám digitální monitor odpočítává vzdálenost v metrech pro přesné zastavení.

Počkám až všichni cestující vystoupí a užívám si pohledu na prázdné řady sedadel, které letušky upravují pro další let. Čeká je ještě večerní linka do Paříže. Loučím se s celou posádkou, děkuji za nevšední zážitek a docela jim závidím tu možnost létat. Odcházím plný zážitků a dojmů rozhodnut co nejdříve zase letět.

Související kategorie