Na hodinu dopravním pilotem

• 15.03.2005 02:00
• stalo_se

Určitě již někdo z vás snil o tom, že by "brázdil" nebe v kokpitu nějakého dopravního letadla. Několika lidem se tento sen vyplnil, některým jen částečně. Toto byl i můj sen a je to pořád můj sen. V létě minulého roku jsem během své cesty po Evropě navštívil Berlín a jeho letiště Schönefeld. Když jsem se vracel zpět, tak můj táta z nečekaných důvodů vystoupil hned příští stanici a odůvodnil to tím, že půjdeme do obchodu. Šli jsme přes sídliště podobné našim a najednou se "vynořila" velká stříbrná budova s logem Lufthansy. Pomalu mi začalo docházet, že nakupovat nepůjdem.

Vcházíme do budovy a zapisujeme se na vrátnici, protože to BKA (německá kriminálka) vyžaduje. Dostáváme kartu návštěvníka. Zanedlouho přichází instruktor a druhý "pilot", který jede na simulátor až z Mnichova. Netuším, jakým letadlem poletím. Instruktor nás vede do chodby, kde je na stěnách popsána historie simulátorů ve světě. Dále pokračujeme na briefing. Nyní už vím, že poletím letadlem Canadair. Instruktor nás seznamuje se základními ovládacími prvky, BKA mu zakazuje popsat nám overhead, autopilota a rádia…kvůli terorismu. Jsem rád, že zde neplatí pravidlo "kam kulička, tam nožička" jako u větroňů.

Jelikož máme s létáním nějaké zkušenosti, tak instruktor briefing zanedlouho ukončuje a nastává čas pro otázky. Je to spíš výměna zkušeností(i když jich příliš nemám). Dozvídám se, že instruktor již rok čeká na zařazení u Lufthansy (City Line) a zatím létá u firmy Siemens. Chce tím říci, že pilotů je v Německu nadbytek. Platy se dají srovnávat s platy úředníků. Také si pochvaluje letiště v Tuřanech, že prý tam měli levný benzín, když letěl do Chorvatska na dovolenou.

Čas rychle utíká a už jdeme k simulátoru. Nejdříve procházíme klimatizovanou místností, která je plná počítačů. V další místnosti jsou již dva simulátory (bohužel jsem nemohl pořídit fotky, jelikož to BKA…). Usedám na místo kapitána, je to skvělý pocit. Všechno vypadá jako v reálu. Roluji po dráze v Schönefeldu a zkouším brzdit pedály, moc mi to nejde. První let bude řízen z pravého sedadla, já pouze budu zatahovat podvozek, vytahovat klapky a nastavovat tah motorů. Nevadí mi to, porozhlížím se po kokpitu. Pánovi z Mnichova to moc nejde, kolísá mu výška. Instruktor během sekundy "zhasíná" oblohu - je noc. V simulátoru máte pocit jako ve skutečném letadle a to nepřeháním. Po okruhu jdeme na přistání, "Mnichovák" je moc nízko a tak instruktor zasahuje.

Nyní letím já, je to něco úplně jiného než Blaník. Instruktor měl pravdu, když říkal, že se budu pouze koukat na displaye. Trochu zápasím s vyvažováním, ale jinak byl můj let  a přistání lepší než "Mnichováka". Může to znít, že ze sebe dělám Bůh ví koho, ale druhý let to bylo úplně naopak :). Při druhém letu nám instruktor nastavuje lehký boční vítr, při přistáni je to znát. "Mnichovák" letí velmi dobře, přistání je také dobré. Opět letím já. Výška mi kolísá mezi 4000 až 5000 feety. Přistání bylo tvrdši, ale oba nás těší, když instruktor říká, že bychom letadlo nepoškodili. Hodina rychle uplynula a my opouštíme simulátor. Venku již čekají skuteční piloti (dá se říci, že simulátor je v provozu neustále). Nastává debriefing. Dostáváme papír s grafickým průběhem letu a certifikát s fotkou a jako bonus připínáček Proflight. Ke štěstí mi nechybí nic. Na svůj oblíbený Flight Simulator 2004 se již koukám úplně jinak…

Tímto bych rád poděkoval svému tátovi za splnění snu a instruktorovi za trpělivost a zasvěcení do pilotování letadla Canadair.

Související kategorie