Let na Velikonoční ostrov (2. část)

• 12.10.2003 00:00
• na_cestach

Pravidelný provoz na letišti není velký, tento rok v letním letovém řádu je spojení zajišťováno dvěmi linkami za týden, a to s odletem ze Santiaga ve středu a v neděli podvečer (16:25) a příletem na ostrov ve 20:05 s následným odletem na Papeete. Druhý den je odlet zpět na pevninu v 10:45 nebo 11:15. V zimním letovém řádu ovšem provoz přibývá, vypravovány jsou ještě další dvě linky, a to v úterý a v sobotu ze Santiaga v 09:30, s odletem zpět v 13:50. Linky jsou tedy pouze otočkové a letadlo se ihned vrací do Santiaga. Vše je operováno s Boeingem 767-300 společnosti Lan Chile. V průběhu osmdesátých let na ostrov létalo Lan Chile s Boeingem 707 a občas v závislosti na vytížení linek se objevil DC 10. Na přelomu devadesátých let byl nasazen Boeing 767-200 a nyní, po vyřazení těchto Boeingů, přišla ke slovu třístovka. Pravidelně tam již žádný jiný dopravce nelétá, a jelikož je ostrov pod přísnou kontrolou chilské vlády, tak asi i dlouho létat nebude. Lan Chile má na teto lince monopol, což se také odráží v cenách letenek. V sezóně levnější letenku z pevniny než za 800 USD nekoupíte, což při dnešních cenách letenek po Evropě a do severní Ameriky je částka velmi vysoká. Ale monopol je monopol a odráží se i v těchto věcech. Chceš se na ostrov podívat, tak plať!

Asi zklamu ty spottery, co létají po světě za lovem exotických letadel a registrací, ale Velikonoční ostrov není pro jejich lov to pravé ořechové. Nepravidelný provoz je minimální, já osobně jsem měl to štěstí, že večer ve středu po příletu jsem viděl Boeing 757-200 švýcarského Privat Airu, který dle dostupných informací přivezl skupinu 25 amerických managerů za účelem třídenního odpočinku a prohlídky ostrova. Druhý den ráno Boeing odlétal zpět do USA, cílovou destinaci jsem bohužel nezjistil. V pátek večer se přiřítil Gulfstream 4, tentokrát ovšem s americkou registrací, aby přespal, a hned v sobotu ráno odfrčel neznámo kam. V neděli už zbývalo jen se podívat na přílet ze Santiaga a v pondělí nastoupit a odletět.

Jako perličku uvedu, že na ostrov také zavítalo české letadlo, a to v roce 1996, kdy si sem odskočil při státní návštěvě Chile bývalý prezident České republiky Václav Havel v letadle Tu 154M bývalého Státního leteckého útvaru ČR OK-VCP, které zde pobylo tři dny pod vedením kapitána Fridricha a jeho posádky.

Nechme ale chvilku stranou leteckou dopravu; teď tak trochu o ostrovu. Ostrov se jmenuje Velikonoční, nikoliv však kvůli nějakému bouřlivému slavení Velikonoc nebo podobné záležitosti. Důvod je poněkud prostší: ostrov byl objeven přesně na velikonoční neděli roku 1722 holandským mořeplavcem Jocobem Roggeveenem, a tak zcela jednoduše nazván Velikonočním. Roku 1888 byl v podstatě odprodán místním náčelníkem státu Chile a ve svazku Chile setrvává dodnes. Ostrov působí dojmem velice ospalého místa na zeměkouli, jeho rozloha je 180 km čtverečních. První zmínka o osídlení ostrova je ze čtvrtého století. Místních obyvatel není do dnešních dnů moc, celková domorodá populace činí přibližně 5 000 obyvatel a hlavní město Hango Roa připomíná spíše větší vesnici.

Největší atrakcí ostrova jsou slavné a dodneška stále mystické mohutné sochy Moai. Jsou rozesety po celém ostrově, nejvíc se jich nachází u mořského břehu. Pravda, spousta z nich si odnesla sváry dvou skupin domorodého obyvatelstva a nyní se povalují zbořené, ale některé stále drží majestátně stráž a je možno je obdivovat ve vzpřímené poloze. Nelze nevzpomenout našeho místostarostu Strakonic ing. Pavla Pavla, který učil sochy chodit a dokázal, že i starověké civilizace byly schopné vytvořit monumentální díla a i v primitivních podmínkách je přemísťovat. I jemu vděčíme za to, že některé Moai zase stojí. Stačilo několik desítek metrů lana a pár silných chlapů. Ostrov se celý dá objet za jeden den půjčeným autem nebo si zaplatit celodenní výlet s průvodcem. První možnost je lepší, neboť si člověk může zastavit dle vlastní libosti a prožít třeba západ slunce u Moai Ahu Tahai, což je úžasná a jedinečná záležitost.

Všechno jednou končí a i náš pobyt na ostrově se chýlil ke konci. Ráno se jako skoro všichni další turisté vydáváme na letiště. Mataveri International airport je jedna přízemní budova, do které se vejdou pouze přílety a odlety, o 400 metrů dále se nachází cargo terminál a přes dráhu malý hangár, který patří chilské armádě. V odbavovací části se nacházejí tři odbavovací přepážky, ovšem vybavené počítačem, a tak cestující dostává do ruky palubní vstupenku a zavazadlové lístky v tištěné formě. Jediné, co na odbavení schází je pás, a tak zřízenec každý odbavený kufr odnáší do rentgenu a tři metry od něho do připraveného kontejneru, do kterého se zavazadla ukládají a odvážejí přímo do letadla. Projdete bezpečnostní kontrolou, kterou obsluhují převážně ženy, oblečené vesměs do šatů, v Čechách nazývaných á la kuchařka, a jste v jediném odletovém východu - 1. Po celou dobu hraje z letištního rozhlasu místní hudba, je otevřen obchod se suvenýry a jediný bar. Přílet a odlet jakéhokoliv letadla je zde velkou společenskou událostí a kdo z ostrovanů může, tak se snaží získat chvilkovou práci, související s provozem letiště. Jako příklad je sanitka z místní nemocnice, která, pokud není jinde potřeba, jezdí na letištní plochu ke každému příletu a odletu, a to i když z nemocnice je to pouhé 3 minuty rychlé jízdy. Nejkurióznější částí odletu je nástup z východu do letadla. Na spoustě letišť je k dispozici takzvaná čtečka palubních vstupenek. Zde dotyčná slečna otevře vrátka, postaví si na zídku stojánek s věcmi, které potřebuje, a jde ručně trhat palubní vstupenky (viz fotografie). Následuje poslední pohled na moře ze schůdků letadla a náš Boeing 767-300 se krátce po jedenácté hodině dopoledne vydal na práh dráhy 28. Vzlet provází poslední pohled na ostrov. Po startu letoun dělá ostrou levou zatáčku, a ještě jednou a opravdu naposled vidíme pohled na městečko Hanga Roa a letiště. Naposled máváme ostrovu a sochám a již stoupáme do příslušné letové hladiny.

Ne nadarmo se říká, že pokud člověka něco napadne (platí také pro cestování) a jde za tím, tak má velkou šanci, aby se mu to splnilo. Náš nápad se uskutečnil a na palubě Lan Chile při zpáteční cestě můžeme již jen ve vzpomínkách rozjímat o Velikonočním ostrově. Pro všechny cestující na palubě končí výlet na konec světa a po čtyřech hodinách a deseti minutách letu opět nastává jihoamerická realita a sen končí. Ale o tom až někdy příště...

Související kategorie