Za letadly do království Jejího Veličenstva

• 28.07.2004 00:00
• na_cestach

Je 16.7. 2004, 13:20 SELČ a Boeing 737-400 ČSA se 40 minut po svém plánovaném odletu odlepuje z dráhy 24 ruzyňského letiště a vydává se na trať linky OK 650 z Prahy do Londýna Heathrow. Začíná tak můj návrat do Anglie po 2 letech, kdy i tentokrát jsou cílem letadla a letecká technika. Během dalších 4 dnů postupně navštívím letecké muzeum RAF v londýnské severní čtvrti  Hendon, zavítám na největší  evropskou leteckou show na základně ve Fairfordu, podívám se na zahajovací den leteckého veletrhu ve Farnborough a svoje putování zakončím v Imperial War Museum.

Po vzletu se Boeing postupně srovnává na trať, která vede přes radiomaják OKG u Chebu; po cca 55 minutách míjíme po levé straně letiště Frankfurt a přes západni Evropu letíme vstříc hrdému Albionu. Let je klidný, pod námi 3-5/8 střední oblačnosti a tak si na sedadle 7F vychutnávám zajímavou kombinaci jakéhosi zeleninového salátu, salámu a mini houstiček.

Na rozdíl od jiného pasažéra se mi daří si kávu osladit, osolenou ji pije už snad jen Jakoubek ve filmu "Vrat´ se do hrobu". Po zhruba 1hod 20 minutách zahajuje Boeing sklesávání a postupně se stáčí k Londýnu, zahalenému oblačností.  Po nalétnutí vyčkávacího sklesávacího obrazce se kocháme pohledem na CRJ Lufthansy z Hamburku, který se po dotočení potápí do husté oblačnosti hned za námi.  Najednou se pod námi objevuje známé London Big Eye a posádka usazuje letoun na ILS dráhy 27R.  Za několik desítek sekund se nejdříve levý a poté i pravý hlavní podvozek dotýká dráhy londýnského letiště, ihned následuje revers a opuštění dráhy doleva. Přeci jen není radno se při hustotě zdejšího provozu zdržovat na dráze nějak dlouho, i když zde za námi sedal jen malý CRJ. Následuje několikaminutová poznávací okružní jízda po pojížděcích drahách, kdy nalevo máme Terminal1,2,3 a napravo můžeme sledovat  výstavbu nového Terminal5.

Opouštíme Boeing, mimochodem zaplněný cca z 95 %, a po pasové kontrole a vyzvednutí zavazadel v Terminalu2 se vydávám na průzkum.

Rozhoduji se pro parking u Terminalu2, vyjíždím do posledního patra a ocitám se sám na nejvyšším patře, odkud je výhled na prostřední třetinu dráhy 27L, část Terminalu2 a 4.  Okolo mne nikdo, všude cedule "Viewing strictly prohibited" a za mnou jistě nervózní osazenstvo věže, nemající o mých záměrech žádné potuchy. Ostřelovači jsou zatím schování. Přesně v 15:00 se prohazují dráhy v používaní, na odlet to je 27R, na přistání 27L. S ohledem na převažující západní proudění se pro vzlet a přistání používají obě dráhy 27. Jeden týden se do 15:00 používá např. 27R na přistání a 27L na vzlety. Po 15:00 se dráhy prohodí. Vždy v neděli pak dochází k dalšímu prohození mezi R a L (v tomto případě se 27R používá na přistání až po 15:00) a toto se pak dodržuje až do další neděle. Důvodem jsou hluková omezení, jelikož finální přiblížení vedou nad hustě obydlenými částmi Londýna.

Vracím se zpět do terminálu a vydávám se metrem na první zastávku mimo Heathrow Airport, kterou je Hatton Cross. Zde se nachází Mekka spotterů, je-li používána na přistání dráha 27L. Většina fotek letadel z LHR se pořizuje právě zde, letadla tu mají cca 120-150m nad zemí. Míst, odkud se dá fotit, jsou tu desítky, provoz hustý, často vidíte žebřík pěti letadel, která jsou usazena na ILS. Po nějaké době už mi vše, co bylo menší než Jumbo, připadalo nudné. S focením tu nejsou žádné problémy, na spottery jsou tu zvyklí, je třeba si vzít jen kartu s velkou kapacitou, případně několik filmů. Existuje i knížečka s letovým řádem LHR, někde na webu se dá objednat za cca 9 liber. Dobře také poslouží tento odkaz: http://www.lhr-lgw.pwp.blueyonder.co.uk/

Navečer jsem znovu usedl do metra a vydal se do hotelu The Fox & Goose, který se nachází ve čtvrti Ealing, v SZ části Londýna, 5 minut od stanice metra Hanger Lane, cca 1 hod od Heathrow. Hotel je to velmi příjemný, pokoj pro 2 osoby tu seženete i za 40 liber, v přední části je i klasický pub a restaurace, nákupní centrum Sainsbury´s je 10 minut pěšky.

V sobotu ráno jsem od hotelu vyrazil autobusem č.83 do čtvrti Hendon, kde se nachází muzeum RAF (Royal Air Force), cesta trvá cca 45 minut. Muzeum otvírá v 10 hodin, vstupné je zdarma. Jsou zde celkem 3 prostorné haly s exponáty letadel (nejnovější byla otevřena v prosinci 2003 při příležitosti 100. výročí motorového letu), která kdy RAF používala či stále používá.  Od nejstarších letadel přes bombardovací a stíhací letouny z 2. sv. války až po stroje, které tvořily páteř RAF v druhé polovině minulého století. Kompletní seznam najdete na webových stránkách, jednou ze zajímavostí je simulátor kokpitu L-1011 TriStar pro palubní inženýry BA.

V neděli ráno byl budíček už před pátou hodinou, v 5:30 jsme odjižděli českým busem na vojenskou základnu Fairford, cca 90 mil Z od Londýna, poblíž města Swindon. Pro vysvětlení: česká cestovní kancelář každý rok pořádá zájezdy na různé letecké akce po Evropě, my jsme jejich služeb využili pro přesuny na Fairford a Farnborough. Fairford je jednou z největších základen v Evropě, na obrovských stojánkách tu parkují americké strategické bombardéry B-52, které odsud v poslední době vzlétaly na mise v Afghanistánu a Iráku. V sobotu a v neděli ale udělaly prostor účastníkům airshow, která nese název AirTatoo. Mottem letošního setkání bylo 50.výročí používaní letadel C-130 Hercules, kterých zde bylo několik. Dále to pak bylo 60. výročí vylodění spojenců v Normandii, tzv. D-Day, a 30. výročí od vzletu britského cvičného letounu Hawk. Stojánky se táhnou po celém jižním pásu letiště a byly zaplněny od nejmenších cvičných letadel a stihaček např. Mirage 2000C, F-15, F-16, "neviditelný" Stealth F-117A Nighthawk atd.;  až po obří letouny jako  B-1B Lancer, B-52H Stratofortress, C-5B Galaxy, tankovací KC-10A a KC-135R. Hned o kus dál stál B747-400 British Airways, který přilétl jako charter z Londýna Heathrow (letenky byly vyprodány už několik týdnu dopředu). Z českých zástupců tu byl jen L-410UVP estonské pohraniční stráže. Výčet všech letadel by byl nekonečný, lze ho najít na webových stránkách.

Samozřejmě, po celou dobu konání jsou od rána až do pozdního odpoledne letové ukázky. V těch zaujal především F/A-18F Super Hornet americké US Navy, jehož pilot sám sebe asi nemá rád a musí být masochista. Jeho pilotáž byla excelentní a dala zavzpomínat na obraty Su-27. Asi hřebem programu byl průlet neviditelného bombardéru B-2A Spirit, kterého doprovázely hned 4 stroje F-15C Eagle. Tento letoun přiletěl nonstop ze základny  Whiteman ve státě Missouri, kde si ho americká armáda pečlivě střeží ve speciálních hangárech. Krásou lahodící oku pak byla slétanost dvojice, tvořená současností a minulostí USAF, tj. F-15E Eagle a P-51 Mustang. Opět excelentní ukázku předvedla italská posádka transportního letounu Alenia G222 /na rozdíl od leteckého dne v Bratislavě si ale odpustili výkrut/. Efektní je především tzv. sarajevské přistání, kdy se letoun přibližuje v poměrně velké výšce, aby pak na stažený plyn a maximální klapky pod velmi strmým úhlem sklesal, podrovnal, dosedl a po zapnutí reverzu po pár stovkách metrů stál a odcouval. Zkrátka po celou dobu se bylo nač dívat, na závěr pak byl dán prostor známé anglické akrobatické skupině Red Arrows.

V pondělí 19.7. začínal letecký veletrh ve Farnborough, cca 30 mil JZ od Londýna, a ani tam jsem nemohl chybět. Farnborough je letiště a areál, kde se zkoušely a zkouší mnohé nové anglické stroje. Vždy v sudý rok se tu pořádá veletrh, v lichý se pak odehrává v Le Bourget v Paříži. Letošní ročník je na vystavené stroje velmi bohatý, k tomu je nutné ještě přičíst 5 velkých hal vystavovatelů. Prakticky každá firma, která působí v letectví, tu měla svůj stánek a vystavovala i své výrobky. Na stojánce byl k vidění např. A-330 Qatar Airways, Embraer 170 spol. Alitalia, nový Embraer 190, velké zastoupení měly bizjety, např. i F-100, Bombardier Q 400, Bombardier CRJ-700 i menši verze -300 či krásný Bombardier Global 5000. Byla tu i firma Gulfstream, Saab 2000, AvCraft Do 328 Jet, ATR -72.212A (i námořní Alenia ATR-42MP), ukrajinský An-140-100 a An-74TK-200, Global Airtanker DC10-40 a mnoho jiných, seznam lze opět dohledat na webu. Zajímavým exponátem byl nejnovětší Boeing 737-900 pro Korean Air, který nesl "barvy 7E7" (podobně jako 737-800 Air Berlin). Hned naproti byl vystaven nový A320-200 pro easyJet aj.

Letové ukázky byly od 14:15. Zahájení patřilo "akrobacii" tovární A318, kterou po pěti minutách vystřídal drobeček v podání rovněž tovární A340-600. I když vezmu v potaz, že pro ukázku je letoun jen s potřebným množstvím paliva, i tak je především odpoutání a strmé stoupání něco, co bere dech. Následuje několik obratů, při kterých by pasažérům asi nebylo dvakrát nejlépe. Při ukázce minimální rychlosti, kdy se letoun "hrne" vzduchem na velkém úhlu náběhu a má kromě největších klapek vytaženo snad vše, co jen jde, v té chvíli má člověk pocit, že systém fly-by-wire, který Airbus používá, musí být  maličko přečipován na rozdíl od seriových -600.  Ukázka je pak zakončena efektním přistáním s použitím reversu, po jehož aplikování v provozu by pasažérům mohli rovnat hrudní koše. Zahanbit se nedal ani nejnovější přírůstek v rodině strojů Embraer, typ 190 či Bombardier Global Express. Na nebi se objevily i stíhací stroje, např. JAS-39 Gripen, jimiž bude od příštího roku vybaveno i naše armádní letectvo, či jeho spolukonkurent ve výběrovém řízení F-16. Když jsme navečer odcházeli, tak se odkudsi vzal bojový vrtulník AH-64 Apache, předvedl slušnou akrobacii zakončenou přemetem a zase odletěl do neznáma. Shrnuto, i tento den se mimořádně vydařil.

Úterý bylo dnem odletu, naštěstí až pozdě večerní linkou OK0649. Den jsme si tedy vyplnili návštěvou Imperial War Musea nedaleko železniční stanice Waterloo a taktéž odpolední procházkou podél Temže u Tower Bridge. Muzeum zdarma a je plné zajímavých exponátů letadel, děl, tanků, zbraní atd. Je tu např. expozice věnovaná studené válce či vylodění v Normandii, realistická expozice 2. i 1. sv. války, kde se jde např. zákopem, vše přehledné, s popisy a vysvětleními.  Detaily si je možno opět dohledat na webu.

To už se ale přiblížil čas odletu a tak jsme se rozjeli na letiště Heathrow. Podvečerní špička v metru je poměrně "hustá", není výjimkou, že už ani nestojíte na zemi, ale síla davu vás nadnáší a na tu chvilku musíte i přemoci vaši heterosexuální orientaci a toho mohutného snědého Londýňana, namáčklého na vaši zadní partii nějak snést. The tube nás nakonec vyplivlo na Heathrow, check-in v režii společnosti AFSL proběhl uspěšně, taktéž boarding a za chvíli nás již pojmul stroj reg. OK-CGT. Zaplněn tak ze 2/3 se ve 21:30 vznesl z dráhy 27L a po 180 stupňové levé zatáčce se vydal vstříc Praze. Vzhledem k silnější bouřkové činnosti nad Evropou byl let trošku neklidnější. Přesně 2 minuty po půlnoci jsme dosedli jak do peřin na dráhu 31 a za chvíli již čekali na zavazadla. Zde nás překvapila ČSL, když zavazadla ze všech tří B737, které přistály v rozmezí 10 minut (my, plus ČSA ze Zadaru a TVS z Djerby) dali na pás č.3. Horší bylo, že asi dalších 20 "koupáků" mělo také jako my sportovní tašku od jednoho nejmenovaného mobilního operátora. Ale svoje věci jsme si před dotěrnými opálenými spoluobčany ubránili a okolo druhé hodiny noční jsem již spokojeně usínal ve své posteli.

Děkuji ještě jednou Frankiemu a Yirine (oni ví, za co) a taktéž tátovi, který tento výlet absolvoval společně se mnou.

Související kategorie