Junkers D-1(J-9)

Junkers J9 byl odvozen od předchozího zamýšleného stíhacího J7, vyvinutého z vlastní iniciativy Huga Junkerse, vyrobeného v jediném exempláři v roce 1917. Jednalo se o první celokovový samonosný stíhací jednoplošník na světě. V březnu 1918 byly objednány 3 zkušební prototypy pod označením J9. Už za měsíc, v dubnu 1918 byl dokončen první letoun, který byl v květnu předán Inspektion der Fliegertruppen (Idflieg) ke zkouškám. Letoun byl vybaven motorem Mercedes DIII o 160 koňských silách (119 kW) a vyzbrojen 2 synchronizovanými kulomety, umístěnými před kabinou pilota (chybějícími na vystaveném exempláři). Během testů prokázal dobré výkony, ovšem neobstál v obratnosti. Zvažovalo se ničení balonů nebo využití v námořním letectvu. Bylo vyrobeno 47 (40?) kusů oficiálně označených Junkers D.I. Bojové použití za 1. Světové války není potvrzeno. Své uplatnění nalezly samonosné stíhací dolnoplošníky až po dalších cirka dvaceti letech. Po válce byl tento typ nasazen u Geschwader Sachsenburg k potlačování rudých ve Finsku a pobaltských zemích. Jediný zachovalý exemplář byl přidělen k námořnímu letectvu v okupovaných Flandrech. Po válce byl zkoumán Angličany, zařazen k belgickému letectvu a posléze v roce 1921 zaslán do Francie k testování do Section technique de l´Aeronautique (STA) v Paříži. V 70. letech byl restaurován a od roku 1974 je vystaven v muzeu na letišti Le Bourget.