Typ letadla: | Siebel Si-204D (C-103) |
Letiště: | Brno - Černovice (LKCL) |
Společnost: | Aeroclub |
Registrace: | OK-ADR |
Autor: | Boris Medek |
Datum pořízení: | 1950 |
Počet hodnocení: | 4× |
Počet zobrazení: | 8374× |
Přetah v Černovicích. Vlečná Praga RN a Siebel Si 204 D.
S letadlem Siebel létal za války dědův bratr. Letadlo sloužilo k průzkumným účelům.
Krása!
Děkuji za obsáhlé a přesné vysvělení problému Petře.
Paráda!! Tyhle fotkyz Černovic jsou vzácný!
môj nebohý ocko, ktorý celý život pracoval ako letecký mechanik, začínal na vojenskej základnej službe, keď začínali práškovanie vojaci po vojne, potom u Agroletu hlavne na Čápoch a Brigadýroch a nakoniec skončil ako letecký mechanik u ČSA v Poprade kde pracoval až do dôchodku, veľmi často spomínal na tieto nádherné stroje Aero C3A. Touto cesto poprosím ak by niekto bol na tejto stránke a poznal "živel" Pala Jurča z Tatier (ročník 1928) nech sa mi ozve. Ďakujem
Dan:Já bych to , jen tak ve zkratce, vysvětlil:
Poválečná výroba původních Si 204D pokračovala jak v letadlovém oddělení ČKD Praha, tak v Aero Vysočany.
Interní tovární označení bylo Ae-01.
V období 1945-1950 v obou závodech bylo vyrobeno 179 ks letounů.
K nim se přiřadily ještě trofejní Si 204D, které byly opravovány v opravnách ve Kbelích, (k nimž chyběly údaje o provozu).
Podle hlášení velitelství letectva k 01.04.1951 mělo čs. vojenské letectvo 182 ks typu C-3 (všechny verze)a dále 13 ks dopravních D-44.
Letoun byl po válce vyráběn v pěti základních verzích s čs. označením:
A) pro civilní uživatele a export: C-103 (výrobní čísla od 101) - příklad: C-103.101
1) C-103C :
Letoun byl určen k dopravě osob a nákladů. Měl tříčlenou osádku, 7 cestujících na nečalouněných sedačkách.
(výrobní čísla od 201):
2) C-103B:
Letoun byl určen k dopravě osob. Měl tříčlenou osádku, 6 cestujících na čalouněných sedačkách.
3) C-103A (tzv. velkokapacitní)
Letoun byl určen k dopravě osob. Měl dvoučlenou osádku, 9 cestujících na čalouněných sedačkách.
***
B) pro vojenské letectvo: C-3 (výrobní čísla od 301):
4) C-3A
Letoun byl určen pro výcvik a přeškolování pilotů, opatřen dvojím řízením, v trupu za přepážkou pracoviště radisty a 5 jednoduchých sedaček.
4.a C-3AN
Letoun byl určen pro výcvik navigátorů a radiotelegrafistů. Řízení převážně jen na levé straně pilotní kabiny, v trupu 5 sedaček, event. cvičný "navigátorský" sklápěcí stůl na mapy u pravé strany trupu.
Na hřbetě trupu, mezi 13. a 14. přepážkou byla astrokopule se závěsem pro sextant.
4.b C-3AF Letoun byl určen pro výcvik osádek průzkumných (zvědných) úkolů.
Osádka byla čtyřčlenná. Základní fotografické vybavení tvořily 3 kamery:Rb 20/30, Rb 50/30 a Rb 75/30. Objektivy byly chráněny žaluzií. Kamery ovládal navigátor
4.c C-3AFG
Fotogrammetrická verze měla na pravé straně kabiny měla přídavný polokapkovitý kryt pro lepší výhled a navigátorovi umožňoval obsluhu vlasového derivometru. Základní výbava fotokamer byla doplněna ještě kamerou ARLDF 17/18 nebo APF-21. Mohl nést až 7 kamer (vč. kamer pro boční a šikmé dopředné záběry). Používaly se u Fotoletecké skupiny až do r. 1958.
(výrobní čísla od 401)- příklad: C-3B.401- tento měl kompletní střeleckou věž DL 131 , dva podtrupové závěsníky. Létal s ozn. V-15)
C-3B
Letoun byl určen pro výcvik v bombardování a palubních střelců. Určení "provedení" bylo velice obtížné. Jen některé z letounů měly kompletní střeleckou věž s kulometem vz.131N. (většinou byla "zaplechvána). Na pravé straně trupu byl výkvně uložený kulomet vz.131N. Pumovnice byla v trupu, jen vyjímečně dva vnější pumové závěsy ("vany").
5.a) C-3BV
Letoun byl uzpůsoben pro vlek rukávových terčů (tzv. "pytel") k nácviku vzdušné střelby jak samotných palubních střelců, tak stíhačů, ale i protiletadlového dělostřelectva. V trupu, v prostoru "pumovnice" byly stojany na bukny s navíjecím zařízením vč. "sekačky" lanka.
Neznačil se Siebel Si204D jako Aero C3A a ne C103?
Paradní foto !!
Souhlasím a děkuji za nahlédnutí do tohoto úžasného archívu ...
Celkem 12 záznamů
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém
Byly použity ve škole pro navigátory a palubní radiotelegrafisty v Chrudimi, kde v letech 1952/53, kdy jsem tuto školu navštěvoval, došlo i k havariím a ztrátám na životě. Při výcviku vznikaly až neuvěřitelné situace, které se staly často vyprávěnými historkami. Prokazovaly velkou letovou stabilitu, ovšem jako většina kořistního materiálu s málo známou provozně technickou historii se podepisovala na poruchách.