Rok 1969 je významným rokem zlaté éry letectví, a to zejména díky prvnímu letu člověka na Měsíc. Ale zdaleka nejenom proto. Před 50 lety, dne 9. února 1969, odstartoval ke svému prvnímu letu legendární Boeing 747. A jen o několik týdnů později na druhé straně Atlantiku absolvoval svůj první let nadzvukový Aerospatiale/BAC Concorde. Letouny, které – každý svým způsobem – znamenaly revoluci.
Boeing 747 nastartoval převrat v dálkovém létání a Concorde překonal svou dobu technicky. Obě letadla představovala dvě naprosto protichůdné vize rozvoje letectví. Mezi nimi nakonec nerozhodla ani tak technická kritéria, kompetentnost nebo něco jiného, ale tehdy nepředvídatelná hlediska zcela mimo obor letectví – zejména cena ropy a ziskovost. Do roku 2007, kdy Singapore Airlines převzaly Airbus A380, byl Boeing 747 (Jumbo Jet) největším dopravním letadlem světa.
O to vše se ale zkušební pilot Boeingu 747 „RA001” (obr. 1, obr. 2) Jack Waddell, když 9. února 1969 odstartoval „ship 1“ z letiště Paine Field (obr. 4), nestaral. Daleko větší obavou mu byla chronická nespolehlivost nevyzrálých motorů Pratt & Whitney JT9D, jejichž pozemní zkoušky často končily explozí. Zatímco motory byly po celých 76 min. letu v pořádku, hlasitá rána při vysunutí klapek na 30° signalizovala problém v mechanizaci křídla. Nicméně první let nakonec dopadl dobře. Nervozita se přitom týkala určitě i celého vedení společnosti Boeing. Model 747 byl totiž sázkou, která by v případě neúspěchu znamenala neodvratitelný bankrot společnosti. Boeing byl v té době vyčerpán nejenom kolosální investicí do vývoje 747, ale také investicemi do nadzvukového projektu, který se nakonec nerealizoval.
Obr. 1, 2: První let 9. února 1969
Spolu s Waddelem byli v kokpitu prototypu „ship 1“ ještě Brien Wygle a Jesse Wallick (obr. 3). A samozřejmě nezbytná monitorovací zařízení a voda v balastních nádržích. První poznámka zkušebního pilota Jacka Waddella po přistání byla: „piloti to letadlo budou milovat“.
Obr. 3: Zkušební posádka: Jack Waddell, Brien Wygle a Jesse Wallick
K dalšímu letu odstartoval RA001 již 15. února a let v trvání 2 hod. 20 min. tentokráte proběhl vcelku bez problémů.
Obr. 4: Boeing Paine Field
Zkušební program Boeingu 747 byl na svou dobu mimořádně intenzivní a zahrnoval 1400 letových hodin. Do programu zkoušek bylo zapojeno celkem 5 prototypů (obr. 5), přičemž certifikace byla získána 30. prosince 1969. První komerční let Boeingu 747 společnosti PanAm následoval 22. února 1970.
Obr. 5: První prototyp „Ship 1“
Na vývoji a výrobě modelu 747 pracovalo po dobu asi 16 měsíců na 50 000 zaměstnanců Boeingu. Hnacím motorem myšlenky velkého dopravního letadla byla společnost PanAm, která potřebovala dosáhnout řádově nižších cen letenek, a tedy řádově nižších nákladů na cestujícího. Dalším motivátorem Boeingu byla konkurenční válka, neboť Lockheed vyhrál se svým C-5 Galaxy významnou zakázku na velký armádní transportní letoun. Ten vykonal první let dokonce ještě takřka rok před jumbem, a to v polovině roku 1968. Konstruktéři Boeingu se dokonce snažili, aby se výslovně vyhnuli jakýmkoliv konstrukčním prvkům použitým u C-5.
Pro výrobu letadla tehdy monumentálních rozměrů musela být v Everettu vybudována také obrovská výrobní hala, neboť konstrukce vyžadovala prostor o objemu 5,6 mil. m3. Výrobní hala pro 747 se tak stala největší budovou světa (obr. 6). Letoun měl délku 68,5 m, směrovku sahající do výše šestipodlažní budovy, trup pojmul tunu vzduchu a zavazadlový prostor byl dimenzován pro 3 400 zavazadel, které musely být vyloženy během 7 minut. Součástí výuky pilotů ve výcvikovém středisku bylo i pojíždění maketou letadla, tzv. „Waddellovým vagónem“, aby piloti přivykli neobvykle vysokému umístění nad zemí.
Obr. 6: Everett, výstavba haly pro výrobu 747
Stojí za zmínku, že NASA následně upravila dva Boeingy 747-100 na převoz kosmického raketoplánu.
V říjnu 1970 vzlétl první letoun modelu 747-200, který převezl okolo 440 cestujících na vzdálenost 10 370 km. V roce 1990 byly dva letouny 747-200 modifikovány na prezidentský Air Force One (obr. 7) a nahradily předchůdce, VC-137 (upravené Boeingy 707-320B). V prezidentské službě pak slouží po takřka 30 let.
Obr. 7: Air Force One (Foto: Boeing)
Méně běžnou verzí byl Boeing 747SP, což je verze zkrácená o 14,3 m a určená pro velmi dlouhé tratě a provoz z letišť s vysokou nadmořskou výškou. Kapacita letounu byla 321 cestujících. Tento typ získal certifikaci 4. února 1976, ale nedoznal velkého rozšíření.
Verze 747-300, měla prodlouženou horní palubu. V roce 1988 následovala verze 747-400 s rozpětím 64 m a winglety na koncích křídel o výšce 1,8 m. Verze 747-400 se vyráběla jak ve verzi pro cestující, tak i nákladní a kombinované. Existuje také ve variantě bez wingletů pro kratší lety.
V srpnu 1999 byla zahájena konstrukce vojenské modifikace nákladní 747-400 Freighter, a to jako platformy US Air Force pro zkoušky laserového děla v rámci programu ABL. Ta se používala od roku 2006 pod označením YAL-1, a to až do ukončení programu v roce 2012. Další velmi zvláštní modifikací je Dreamlifter (obr. 8), speciálně upravená verze 747-400 pro dopravu velkých kompozitních součástí, např. trupové části Dreamlineru. Poslední ze čtyř vyrobených Dreamlifterů byl dán do užívání v únoru 2010.
Obr. 8: Dreamlifter (Foto: AFC)
Koncem roku 2000 byla zahájena výroba verze 747-400ER, tj. verze -400 s prodlouženým doletem na až 14 205 km proti 13 450 km běžné 747-400. Modifikace ER má zesílenou konstrukci a dodatečnou palivovou nádrž, která však může být v případě, kdy není dlouhý dolet vyžadován, vymontována.
V listopadu 2005 nastoupila poslední varianta 747-8 – 747-8 Intercontinental pro cestující a nákladní 747-8 Freighter (obr. 9). Tato letadla přitom využívají řady inovací vyvinutých pro Dreamliner, a to včetně motorů General Electric GEnx-2B, zakončení křídel, a podobně. Nový 747-8 Freighter absolvoval svůj první let 8. února 2010, jeho délka je 76,3 m, tedy o 5,6 m delší než předchůdce 747-400 Freighter. To zákazníkům dovolí přepravit o 16 % více nákladu.
Obr. 9: Boeing 787-8 Freighter (Foto: Farnborough Air Show 2018)
Verze 747-8 Intercontinental (obr.10) pro 400 až 500 cestujících se dostala do vzduchu poprvé 20. března 2011. Proti předchozí verzi pojme až o 51 cestujících více a převeze o 26 % více nákladu. Zahajovacím zákazníkem typu se stala Lufthansa, která první 747-8 převzala v dubnu 2012.
V červnu 2014 dodal Boeing společnosti Lufthansa svůj celkem 1500. letoun 747. V roce 2018 bylo oznámeno, že program 747 dosáhl konce svého životního cyklu a výroba bude ukončena.
Obr. 10: Boeing 747-8 Intercontinental
Tolik tedy stručná připomínka letadla, které si určitě zasluhuje pozornost. Přestože od prvního letu Boeingu 747 uplynulo již 50 let, letadlo zůstane ještě další čtyři roky ve výrobě. A hlavně, po další desítky let budeme vídat 747 na obloze.
Obr. 11: Boeing 747 “Jumbo Jet”, Everett 30. září 1968 (Foto: Everett Herald)
Video z prvního letu (odkaz)
Podělte se o své zkušenosti. Komentářem, článkem, fotkou do galerie?
Boeing 747 je zvláštní tím, že neměl prototyp (natož pět prototypů). První 747 byla první seriová a další zkušební později převzal PanAm. Já jsem letěl 747-121 N747PA, což byl druhý vyrobený kus. V roce 1999 byl sešrotován, před tím sloužil v barvách Air Force 1 jako noodle restaurant.
Letět přes Atlantik jednouličkovým autobusem je utrpení. S Jumbem je pohoda, že člověk může z devítihodinového letu půlku courat dokolečka jako na korze 
https://embed.vidyard.com/share/wnVRduQojU8dB8aQXyKn2Z?
Uvnitr to takova vyhra sice neni, ale letadlo je to skvele. A ve sve dobe prineslo nebyvaly komfort. To se preci jeste pres Atlantik letalo i turbopropy.
A pohled "z hrbu" na letisti je fakt vyjimecny.
Nakladnim spolecnostem bude chybet 747F.
Jsem moc rád, že jsem s ním letěl, šancí na tento zážitek každoročně ubývá...
Díky za připomenutí! To letadlo je fantastické a fantastickým zůstává i po těch 50 letech. Pamatuji, jak jsem kdysi viděl první 747 z dálničního parkoviště u Frankfurtu. Velkolepá podívaná, která se dodnes neomrzela.
Díky za článek a připomenutí!
Celkem 7 záznamů
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém
z Vancouveru do Frankfurtu. Bylo to sice relativně hlučné, ale pohodlné.
Napřed to tedy vypadalo, že vůbec neodletíme, protože chlápek sedící vedle mě byl natolik prostorově významný, že nezapnul bezpečnostní pás. Nakonec ho letuška nastavila tím pásem, který používají při předváděčce, a mohlo se letět.
Jenom mě mrzelo, že do kokpitu jsem se nedostal, holt DLH. Amíkům to (na menších strojích) problém nedělalo (bylo to ještě dávno před dvojčatama).