Klub důchodců Českých aerolinií - zajímaví lidé, kteří si pamatují zajímavé věci

• 21.05.2017 09:00

Dne 11. 4. 2017 jsme měli to potěšení zúčastnit se jednoho z pravidelných setkání Klubu důchodců Českých aerolinií. S laskavým svolením předsedy tohoto klubu pana Miroslava Chyského (dlouholetý navigátor Československých aerolinií) jsme mohli strávit čas s těmi, kteří vědí o ruzyňském letišti nejvíce, a se kterými budeme postupně připravovat krátké rozhovory. Jsou to lidé, kteří zde strávili celý svůj život, lidé, pro které letiště nebylo jen místem, kde pracovali, ale kde prožívali důležité milníky historie letiště Ruzyně i ČSA.

Klub důchodců Českých aerolinií, jak sám název napovídá, sdružuje zaměstnance Českých aerolinií, kteří již nejsou v činné službě. Klub byl založen již roku 1975 pod názvem Klub důchodců Československých aerolinií a v 1992 došlo k úpravě názvu na současný. O založení tohoto klubu se významně zasazoval pan Jindřich Řežábek již v roce 1968, ale události tohoto a následujícího roku vše zmařily. Trvalo to dalších 7 let, než se snahu podařilo dokončit.

Členové současného klubu se pravidelně 1x měsíčně scházejí, pořádají výlety, exkurze. Na každém setkání mají vždy nějakou zajímavou návštěvu. Hostem dnešního setkání byl Ing. Ján Tóth, ředitel Českých aerolinií pro obchod a marketing.

Ing. Tóth oslavil 1. dubna 21. výročí zahájení zaměstnání u ČSA, a tím se řadí do první dvacítky služebně nejstarších zaměstnanců (v současné době společnost ČSA zaměstnává asi 650 zaměstnanců). Ing. Tóth byl hostem na setkání klubu důchodců již před 2 roky. Tehdy řekl dvě zásadní věci, které hned v úvodu dnešního setkání připomněl, a to: „Nikdy neříkej nikdy“ - a tím myslel svůj další výrok, že „vždycky budou letadla ČSA podávat bezplatně občerstvení na palubě a vždy budou mít ČSA v ceně letenky 1 zapsané zavazadlo“. Dnes všichni víme, že tomu tak již není, alespoň ne stoprocentně. Existuje několik variant a základní varianta je letenka pouze s příručním zavazadlem. Stejně jako je u nízkonákladových společností, které jsou největšími konkurenty ČSA, proto se musela ČSA podřídit současným trendům. Host z ČSA dále vyzdvihnul, co se povedlo v roce 2016. Společnost ČSA v tomto roce skončila s hospodářským výsledkem plus 285 mil. korun, což je meziroční zlepšení o zhruba 8 %. Dále došlo k obnovení a zavedení nových destinaci, kterých bylo celkem 11. K těmto destinacím patřily například Bejrút, Helsinky, Malta, Skopje... Všechny se staly velmi úspěšnými. Nové linky byly zavedeny do Rijádu v Saúdské Arábii, Birminghamu, do italské Pisy a do Kazaně v Tatarstánu. V letošním roce přepravily ČSA s 18 letadly 2,2 mil. cestujících. Od příštího roku bude postupně docházet k zařazení 7 nových letadel Airbus 320 nové generace, poslední letadlo by mělo být zařazeno v roce 2021. Částečně půjde o obnovu za dosluhující letadla Airbus 319.

A teď se vrátíme k těm, kteří nám mohou říci víc o historii ruzyňského letiště.

Podařilo se nám vyzpovídat pana Jindřicha Řežábka. Pan Řežábek byl mechanik, který se vyučil ještě za války v učňovské škole Deutsche Lufthansa na letišti, nastoupil zde do učení v roce 1943. Za války byla na letišti zřízena velká báze na opravy letadel Junkers Ju 52. Po skončení války (již znovu pod názvem ČSA) postupovala dílenská základna, která pracovala na velkých opravách a generálních opravách, z velké části podle organizace, kterou tam zanechali Němci. Po vyučení v roce 1946 Jindřich Řežábek nastoupil jako mechanik do hangáru, kde pracoval 2 roky. V té době zde byla stále opravována letadla Junkers Ju-52 a následovaly sovětské Iljušiny. Vznikla zde velká opravárenská báze pro generální opravy Iljušinů Il - 14.

Poté absolvoval 4 roky na průmyslovce. Po skončení studií se vrátil na letiště, kde se díky své odbornosti a píli stal přes různé funkce šéfem opraven. Opravy nebyly prováděny pouze pro ČSA, ale i pro zahraniční společnosti.

O profesionalitě mechaniků hovoří i fakt, že opravy letadel Ministerstva národní obrany byly prováděny v hangárech ruzyňského letiště, i přesto, že vojáci měli svou základnu pro dané činnosti na letišti ve Kbelích. Tehdy se to moc nelíbilo generálnímu šéfovi opraven ve Kbelích, panu Karlíkovi (ten později působil i jako generální ředitel ČSA).

V opravnách se prováděly kompletní generální opravy letadel od odstranění nátěru přes sejmutí křídel až po generální opravy motoru. Generální opravu mechanici zvládli udělat za 28 pracovních dní. Pro dokreslení vynikající práce a profesionality našich mechaniků pan Řežábek uvedl, že Sověti měli svou opravárenskou bázi Iljušinů Il-14 v Minsku, kde úplně stejnou generální opravu prováděli za dva měsíce.

V ruzyňských opravnách se opravovala všechna letadla, která tehdy byla v provozu u ČSA, a to i včetně letadel tehdy pobočního závodu AGROLET. Opravárenská báze v té době čítala okolo 1350 lidí. Technické profese zahrnovaly kováře i jemné mechaniky, neboť jak se říká, zlaté české ručičky si musí poradit v každé situaci.

V těchto dílnách probíhaly i generálky vrtulí Iljušinů Il-18. Mechanici byli nejprve sovětskými kolegy od oprav těchto vrtulí zrazováni, ale to by nebyli šikovní čeští mechanici, aby si s tím neporadili. Vystavěli aerodynamickou zkušebnu, ve které byly všechny vrtule odzkoušeny bez větších potíží a bez jediné havárie. Jedním slovem – „profíci“.

Kolektiv bývalých pracovníků udržuje po několik desetiletí pohromadě vědomí, že byli zaměstnáni u letecké společnosti, která v celosvětovém měřítku patří mezi nejstarší. Zároveň díky kvalitě svých zaměstnanců byla mezi prvními společnostmi, které ve světě zavedly přepravu cestujících proudovými letadly. Lidé, kteří se své práci věnovali naplno, jsou stále aktivní a scházejí se dodnes.

za poskytnutí fotografií ze soukromého archivu děkujeme panu Řežábkovi