Pojďte se mnou vzpomínat - B747, An-225, Caravelle, VC10

• 26.03.2011 19:55
• historie

O architektuře i výstavbě Letiště Praha (dnes staré letiště) jsem se už zmínil v jednom ze svých minulých vyprávění. Dnes to ještě doplním o to, jak byla na tehdejší dobu moderní budova vybavena.

Na první pohled se zdá celý komplex poměrně malý, ale až vám napíšu, co všechno v sobě ukrýval, ani tomu nebudete věřit. V levém křídle byly provozní kanceláře a příprava posádek (v suterénu šatny). Ve střední části odletová hala se dvěma vchody na plochu k letadlům. Zde měl svou provozovnu místní holič a kadeřník, a také zde bylo malé občerstvení (káva, pivo, chlebíčky). V této střední části, ale se samostatnými vchody zvenku, byla prodejna potravin a pošta.

Celé pravé křídlo sloužilo k pohostinským účelům. Největší zde byla tzv. Francouzská restaurace s velkými okny a výhledem přímo na plochu. Vedle ní menší a velice jednoduše, ale pohodlně vybavená Lidová restaurace, které jsme všichni říkali prostě „Lidovka“. To bylo jakési kulturní centrum celého dění na letišti.

Sem se chodilo se džbánkem pro pivo ke svačině (nebylo zakázané). Odpoledne po práci se tu scházely různé zájmové skupiny a řešily se tu samé důležité věci (Sparta – Slavia). Poměrně silná byla i parta myslivců. Zkrátka, Lidovka byla naše.

Před oběma restauracemi se nacházel vyhlídkový prostor pro návštěvníky letiště, kteří je přirozeně také navštěvovali. Zajímavé bylo sledovat, když se rozhodovali, do které z nich jít. „Půjdeme do Francouzské, tam lépe vaří“, řekl někdo. „Já raději do Lidové, tam je lepší pivo“.

Teď vám prozradím, jak to opravdu bylo - obě dvě, jak Francouzská, tak Lidová, měly jednu kuchyň, a jednu společnou pípu. V kuchyni se vystřídalo časem mnoho kuchařů, ale u pípy měl svoje místo výčepní Franta, a to asi třicet let. Jeho kolegové, s kterými se střídal, ale natočit pivo jako on neuměli.

Vzpomínám že když jsem nastoupil jako bažant na letiště, tak jsem se staršími kolegy občas zašel „na jedno“. Udivoval mě strejda Josef, jak jsme mu museli říkat, že po prvním napití hned věděl, kdo pivo točil. Napil se a řekl: „Á, dneska tu Franta není“. Anebo opačně. Ze začátku jsem se chodil podívat, zda to tak je. Nikdy se nespletl, tak mě to nakonec omrzelo.

Závěrem ještě k samotné budově. Celý tento komplex je obložený bílými dlaždičkami, jak to vidíme na snímku, a stojí za pozornost, že jsou ještě původní, tedy z roku 1936.

Krátce bych vám dále chtěl představit několik dalších významných typů své doby, které se samozřejmě objevily i na ruzyňském letišti.

Boeing 747

Boeing 747, přezdívaný Jumbo Jet, dnes už neexistující letecké společnosti Pan Am, navštívil krátce Prahu. Podařilo se mi ho zachytit hned po startu, dvířka přední podvozkové šachty jsou těsně před zavřením.

V Praze to byla tenkrát událost. Společnost Pan Am k nám s tímto typem nelétala, znali jsme jenom jejich DC-8. B 747 byl vyvinut na základě potřeby převézt dvojnásobný počet cestujících a nákladu.

V dubnu 1966 začala jeho výroba a první prototyp vzlétl už v roce 1969. O rok později už byl nasazen na pravidelné linky. Má mnoho variant, a nejznámější je přímo typická - to je ta s rozšířenou horní palubou pro další cestující a s odpočinkovými prostory pro posádku. Oproti jiným letadlům nabízel větší cestovní kulturu i kapacitu. Ta byla oproti tehdy největšímu B 707 dokonce dvojnásobná.

Pro všechny varianty je možné zvolit různé typy motorů. Má celkem tři paluby. Přepravní kapacita je 452 – 516 cestujících při cestovní rychlosti 967 km / hod a doletu 9624 km. Slouží také v armádě jako létající velitelské stanoviště. Několik strojů bylo přestavěno pro potřeby armády, jako vojenské transportní letadlo nese označení C–19. Vyrobeno bylo v různých variantách celkem 1 400 kusů.

Antonov 225 Mrija

Buran na střeše Mriji. Buran není nadávka, jak by mohlo někoho napadnout, ale v ruštině to znamená „bouře, sněhová vichřice“. Na fotce vidíme, že o diváky nebyla nouze. Ostatně, jak často můžeme vídat na našem letišti šestimotorák?

Je to An–225 Mrija (ukrajinsky sen). Jedná se o největší letadlo v provozu na světě a bylo speciálně zkonstruováno pro přepravu raketoplánu jménem Buran a pro části nosné rakety Eněrgia a Proton.

U nás na letišti přistál v roce 1989 při zpáteční cestě z letecké přehlídky v Paříži. Po uzavření programu pro přepravu raketoplánu byl odstaven, ale po pěti letech se znovu vrátil do obchodního povozu a je využíván pro přepravu nákladů.

Je schopen přenést 150 tun nákladu při rychlosti 800 km/hod. Je to svým způsobem unikát, protože byl vyroben pouze jeden kus. O dokončení druhého stroje, který byl též ve výrobě, se uvažovalo. Ale zda byl skutečně dokončen není známo. Neoficiálně se proslýchá, že se o jeho dokončení opět vážně uvažuje vzhledem ke komerčnímu úspěchu jeho sourozence, který občas pracuje i pro americkou armádu.

Uvnitř mohutného trupu An-225 nejsou na podlaze rolny, jak bývá u nákladních strojů obvyklé, ale má pevnou, rovnou podlahu. Na stropě nákladního prostoru je umístěn nakládací jeřáb. Přístup do trupu je z přední části letadla, která je odklápěcí. Původně se uvažovalo umístit vrata i do zadní části trupu, ale k tomu z důvodu zvýšené váhy již nedošlo.

V horní části trupu, těsně za křídlem, je umístěna kabina pro 65 osob. Letoun pohání šest motorů Lotarev D–18 T, zavěšených pod mohutným křídlem. Stejně obrovské jsou i dvojité ocasní plochy. K svému rozjezdu potřebuje dráhu dlouhou 3 – 3,5 km.

SE210 Caravelle

Tmavé, těžké mraky nad letištěm jakoby nevěštily nic dobrého. Takto by označil tento snímek básník. Já, jako technik, vás mohu ale ujistit, že se nic zlého nestalo a že letadlo, které na fotografii vidíte, v Praze v pořádku přistálo a v pořádku se vrátilo do Alžíru.

Ano, jedná se o populární Caravelle, tenkrát princeznu proudových dopravních letadel. Její život začal počátkem padesátých let, kdy francouzský průmysl vypsal soutěž na letadlo pro krátké a střední tratě. Požadavek zněl: kapacita 55 – 65 cestujících, tuna nákladu a dolet 2 000 km. Odpovědí bylo celkem osm návrhů.

Výsledkem této soutěže je SE 210 Caravelle. Přinesla obrovské novinky, nikde předtím nevídané. Bylo to umístění motorů vzadu na trupu, naprosto aerodynamicky čisté křídlo a vstupní dveře v ocasní části trupu, se schody sklopnými dolů, což znamenalo naprostou nezávislost na vnějších výstupních schodech.

Tyto novinky našly ihned celou řadu napodobitelů. Zajímavostí je, že přední část trupu převzala z typu Comet. Měla několik verzí, do té s prodlouženým trupem se vešlo 140 cestujících.

První prototyp vzlétnul 27.5.1955 a prošel přísnými zkouškami, které dopadly na výbornou. V konečné fázi byl osazen motory Rolls Royce. Úspěšná byla jak na evropském kontinentu, tak i v USA. Postupem času ji ale vytlačil Douglas DC–9. Během životnosti tohoto typu bylo vyrobeno celkem 280 kusů. Výroba skončila v roce 1973.

Vickers Super VC-10

Takto to vypadalo v roce 1968 na ploše našeho letiště těsně po dosednutí tenkrát moderního letadla Vickers Super VC–10. Jednalo se o dálkové dopravní letadlo, které vzlétlo poprvé v roce 1962.

Tento typ byl určen pro provoz na vysoko položených letištích a pro letiště v teplých oblastech. Čtyři motory Rolls Royce Conway měl uloženy na bocích v zadní části trupu a už tenkrát to byly motory dvouproudové. Přistávací klapky byly typu Fowler, v náběžné hraně křídla sloty, stabilizátor byl přestavitelný.

Původně byl určen pro 151 cestujících, ale po osazení silnějšími motory a s prodlouženým trupem o 3,9 metrů sedačková kapacita vzrostla na 187 míst. Pozoruhodná byla i cestovní rychlost 914 km/hod. Letoun byl u cestujících oblíbený pro svoje pohodlí a vysokou rychlost, ale letecké společnosti moc nezaujal. Bylo ho proto vyrobeno jenom 54 kusů. Nízkou výrobu nezachránila ani britská armáda, která jich několik nechala přestavět na tankovací letouny.

Na první pohled připomíná nám známé letadlo Iljušin 62, které v té době začínalo létat na linkách Aeroflotu. U ČSA bylo uvažováno o nasazení podobného letadla na dálkové lety, a proto britská strana letadlo Vickers Super VC–10 do Prahy vypravila. Byl to vlastně předváděcí let, kterého jsem měl tu čest se též zúčastnit. Jak víme, z této soutěže vyšel vítězně Il–62.

Související kategorie