Novosibirsk Tolmačevo

• 10.07.2006 02:00
• na_cestach

Cesta do této zajímavé destinace v ruské Sibiři pro nás začala na letišti v Praze, odkud jsme jedné červnové soboty odcestovali Airbusem A320 Aeroflotu. Po mezipřistání na terminálu 2 letiště Moskva – Šeremeťjevo, který pro cestující není zrovna tím nejkomfortnějším a třeba fronty u pasové kontroly jsou od dob Sovětského svazu stále stejné – několikahodinové, jsme se nejprve přesunuli do místní restaurace v 5. patře, která je známá výhledem na celé letiště. Kromě fádního provozu západních společností a la Lufthansa, Air France atp, Aeroflot i s jeho divizemi Aeroflot-Don a Aeroflot-Nord a několika málo ruských dopravců jako Aviaenergo (Tu154, Il62), Continental Airways (Tu154), Samara (Tu134) a Vaso (Il86) nás při několikahodinovém čekání překvapil už jen ceník v místní restauraci, kdy za půllitr piva nevalné kvality zaplatíte 150 rublů (cca 1:1 k naší koruně).
Před půl osmou hodinou večerní jsme se rozhodli k přesunu na terminál Šeremeťjevo 1, odkud nás po 22. hodině čekal start směr Novosibirsk. Ještě cestou přes odbavovací halu „dvojky“ jsme si nemohli nevšimnout paní – děžurné – která seděla na židli vedle jezdících schodů a hlídala je, aby je náhodnou někdo neodnesl (je to naprosto stejné, jako v moskevských stanicích metra, kde sedí „děžurnaja“ u každého vchodu s pojízdnými schody, holt bezpečnost je bezpečnost). Přesun z terminálu 2 na terminál 1 byl také zajímavý. Nejdříve se nás snažili oškubat místní taxikáři (podle slov našeho zástupce si za takovou jízdu – asi 10 minut - jednomu cestujícímu naúčtovali 180 euro!), poté jsme se ztratili z jejich očí a našli možnost se přesunout městským autobusem z nevábně vypadajícího nástupního ostrůvku. Až na terminálu 1 jsme si všimli bezplatné možnosti použití letištního busu.

Jestliže se nám terminál 2 nelíbil, tak u terminálu 1 jsme si názor na letiště Šeremeťjevo ještě zhoršili a litujeme všech cestujících, kteří musí toto letiště používat. Naštěstí pro všechny již začala výstavba nového terminálu 3. Terminál 2 je před rekonstrukcí a vedle „jedničky“ již roste nová letištní hala, která by měla nahradit tu současnou, která je zralá na srovnání se zemí. Při vstupu do terminálu jsme nejprve museli projít první rentgenovou kontrolou a poté v k prasknutí nacpané hale najít ten správný vchod k odbavovacím přepážkám, kde jsme před další rentgenovou kontrolou (kde nás vyzuli i z bot) strávili téměř hodinu času, než jsme se konečně dostali na odbavení. Aby to nebylo fádní, další frontu jsme si vystáli před východem k autobusu, který nás zavezl k našemu letadlu Il-86, takže jsme pochopili, proč všichni cestující jsou na letišti raději více než 3 hodiny předem. Již nastupování do tohoto „korábu“ je zážitkem, když procházíte nejprve mezi motory k vlastním menším schodům do mezipatra, kde jsme si odložili bagáž a poté po dalších schůdkách na hlavní palubu. V téměř plném letadle jsme dostali místa hned vedle těchto schodů. Po nástupu všech cestujících se tento prostor zavřel a vzniklo tak místo na odložení vozíků s občerstvením, které sem ihned letušky odněkud přesunuly. První věcí, které jsme si po dosednutí na naše místa všimli, byly větráky pro cestující umístěné přímo v sedačkách ve výšce obličeje a jak zmínil v jedněch „Čechovinách“ Honza Čech k našemu překvapení dokonce fungovaly.

Poměrně na čas jsme odstartovali v cca 22:40 moskevského času typickým pomalým stoupáním Iljušina směrem na jihovýchod, abychom po 3 hodinách a 20 minutách dosedli na dráhu našeho cílového letiště – Novosibirsk-Tolmačevo (OVB), na kterém se již rozednívalo. Je zde o další 3 hodiny navíc oproti moskevskému času a bylo tudíž 05:00 ráno. Po výstupu z letadla jsme byli uvítáni pracovníkem letiště, který nás doprovodil z autobusu k letištním hotelu (jelikož náš let byl „domestic“, tak jsem ani nevkročili do letištní budovy a prošli jsme rovnou z autobusu přes bránu přímo na ulici).

Po odpočinku jsme se vydali za třicetistupňového vedra, které nám k tomuto místu - Sibiř -příliš nesedělo, na prohlídku města, kde jsme mimo jiné navštívili i zajímavé železniční muzeum. Cestou z města jsme se krátce zastavili na druhém letišti města Novosibirsk jménem Severnyj, kde má základnu společnost Novosibirsk Avia s letadly An24, An30, L410 a Jak40 a je zde také opravárenský závod pro vrtulníky Mi-8. Podle místních informací ale toto letiště s minimálním provozem bude v nejbližších letech zrušeno a na jeho místě má vyrůst bytová výstavba. To byl asi také jeden z důvodů, proč se zde s námi nechtěl nikdo ani bavit o možnosti vstupu a fotografování.

Před 16 hodinou jsme se vrátili zpět na spřátelené letiště OVB a po velmi krátké proceduře jsme byli s naším doprovázejícím Vitalym puštěni na plochu letiště, kde jsme strávili asi 3 hodiny fotografováním letadel a občas i dalších zajímavých objektů, které nám padly před objektiv. Jako například mladá „schodařka“ (a nebyla to jediná řidička schodů na tomto letišti), kdy jsme si vzpomněli na „chlapy“ z našeho letiště, jak si stěžují na podobný typ schodů bez posilovače řízení.

Druhý den jsme strávili s přestávkami na ploše letiště více než 6 hodin. Asi nejzajímavější letadlo, které se zde objevilo, byl ATR42 společnosti UTair (nahrazující ve flotile této společnosti letoun An24), který byl nasazen do provozu teprve druhý den. Dalšími zajímavými návštěvníky byl třeba Tu134 Kosmos, Tu154 Jakutia, Tu154 Vladivostok Air, ze zahraničních třeba A320 Armavia nebo Tu154B-2 Uzbekistan Airways. Z nákladních letadel jsme měli možnost vidět DC10 Aeroflot – ten zde přistává pravidelně několikrát týdně při letu z východu do německého Hahnu. Bohužel na B747 Air Bridge Cargo, který zde přistává rovněž pravidelně, jsme štěstí neměli. Jedinou společností, která má na OVB základnu, je druhá největší společnost v Rusku, S7 Airlines (dříve Sibir Airlines), která provozuje kromě ruských letadel typu Tu154 a Il86 také sedm A310 (osmý havaroval 9.7. v Irkutsku), deset B737-500, nově dva B737-400 a v nejbližších dnech začne provozovat také typ A319. Ovšem všechna tato letadla na OVB neuvidíte, jelikož další velkou základnou pro S7 je Moskva-Domodědovo. Provoz na tomto letišti je poměrně čilý, letiště bylo ve většině statistik ruských letišť za rok 2005 na šestém místě za Domodědovem, Šeremeťjevem, St. Petersburgem, Vnukovem a Jekatěrinburkem a při jeho geografické poloze, plánech rozvoje (např. v příštím roce se začne stavět nová vzletová a přistávací dráha, návazně pak cargo centrum, nová odbavovací hala a nový hotel), vybavenosti a schopnosti odbavovat i všechny západní typy letadel by se mohlo stát ještě významnějším a jistě by nemělo uniknout strategickému záměru rozvoje sítě linek ČSA směrem na východ. Navíc sem zatím pravidelně nelétána žádná „západní“ letecká společnost, což by mohlo být pro ČSA velkou výhodou.

S letištěm Novosibirsk - Tolmačevo jsme se rozloučili další den ráno, kdy jsme stejným strojem Il86 Aeroflotu odcestovali směr Moskva. To jsme měli vlastně poprvé možnost vidět letištní halu zevnitř a byli jsme mile překvapeni jejím moderním vybavením, rychlostí odbavení, stejně tak jako ochotou a profesionalitou personálu.

Po čtyřhodinovém letu jsme přistáli zpět v Moskvě, ale o dalších moskevských letištích zase někdy příště.

Související kategorie