Iljušin 62 v boji proti terorismu

• 13.04.2004 00:00
• historie

Jak praví jiný článek na Planes.cz, je tomu deset let, co dvaašedesátky opustily české nebe. Bylo to pěkné éro na focení, byť beznadějně zastaralé již v době svého vzniku. Když na začátku devadesátých let stály IL 62 porůznu odložené na pražské Ruzyni a později v Ostravě, jeden z mých britských kolegů se mě ptal, proč je nikdo nepředělá na tankovací, jako jejich britská dvojčata VC 10. Musel jsem mu vysvětlit, že zrovna takové letadlo naše armáda nepotřebuje, že naši mají spíš problémy nepřelétnout hranice naší milované vlasti, než tankovat ve vzduchu. Jedna dvaašedesátka však přece měla zajímavý osud, odlišný od osudu ostatních, které byly buď rozřezány do šrotu, prodány zpět do Ruska, případně přestavěny na hospody.

IL 62 OK-EBG, výr.č. 41602, byla dodána ČSA 7.3. 1974 a dostala jméno Banská Bystrica. Po nalétání 19 356,24 hodin a 8 383 přistáních byla vyřazena. Poslední let s cestujícími provedla 26.10. 1991. Dnes již zesnulý Jáno Vajda mě tehdy potkal a říkal mi, že se podařilo kapitánovi Topinkovi sehnat kupce v USA na jednu dvaašedesátku a že ji budou přelétávat do muzea v Severní Karolíně. Překvapilo mě to, protože jsem v této části USA trávil tehdy hodně času, ale o žádném leteckém muzeu, které by stálo za řeč, jsem nevěděl. 26.11.1991 odletěla posádka V. Šitina, J. Topinka, J. Vajda, B. Stavovčík, P. Kutáč, R. Pikl společně s mechaniky z hangáru s OK-EBG jako linka OK9505 na trati Praha- Montreal- Maxton. Letiště Maxton- Laurinburg je zajímavé tím, že je uprostřed borových lesů, poměrně daleko od civilizace. Maxton AFB patří Marines a Laurinburg je civilní část téhož, pouze přes dráhu na druhou stranu. Letadlo bylo prodáno firmě Raleigh Aeroparts za 80 000,- USD. Město Raleigh je přitom odtud vzdáleno asi hodinu jízdy autem.

V roce 1992 na podzim jsem se dostal do Raleigh, kde jsem trávil čas na místním letišti. Když za mnou přiletěl můj syn a měli jsme spolu volný víkend, rozhodli jsme se, jak jinak, ztrávit ho na letišti. Sedli jsme ještě s kamarádem do auta a jeli jsme do Maxtonu podívat se na dvaašedesátku. Ne, že by se mi po nich tak stýskalo, ale kamarád je Američan a ruské dopravní letadlo na americkém letišti je rarita. Jaké bylo moje rozčarování, když jsem viděl stát "naší" dvaašedesátku na šrotišti a ne v nějakém muzeu! Kolem stála další letadla v různém stadiu rozkladu. Na druhé straně od odbavovací haly byly odložené Boeingy 727-100 společnosti American Airlines ve dvou řadách, celkem asi dvacet strojů, nápisy smyté a červený pruh přestříkaný modrou barvou. Že vám to připomíná B727 společnosti Terrex? Správně, dva stroje tady Terrex svého času koupil, jeden zůstal v Česku a druhý v Rumunsku, kde na něm dělali generálku a mám dojem, že ji nikdy nedodělali... Jako správně vychovaný člověk jsem se šel zeptat vedoucího dílen, jestli bych si mohl prohlédnout českou dvaašedesátku. Vyhodil mě, že tam není nic na focení. Pak mu došlo, že moje angličtina je nějaká divná a zeptal se mě, odkud jsem. Řekl jsem, že z Prahy a, že jsem nějakou dobu na tomto typu dělal. Pán otočil o 180 stupňů, stal se velmi milým a někam zavolal. Přijeli ještě dva jeho kolegové a jestli bych s nimi nešel do letadla a, že si můžu fotit, co chci! OK-EBG stála mírně opršelá se zapojenou ojí. Nápis IL 62 v bílém pruhu na přídi nahradil poněkud humorný nápis BRITISH AEROSPACE VC 10. Logo Československých aerolinií a registrace zmizely. Po otevření dveří do trupu nás praštil do nosu hnilobný pach. V této části Ameriky je totiž vysoká vzdušná vlhkost. Přední kabina byla doslova vystlána ruskými manuály, které díky vlhku několikrát zvětšily svůj objem. Pánové chtěli, abych jim ukázal, jak se připojuje vnější zdroj a co je co v kabině. Kupodivu, všechno včetně měničů fungovalo i po roce! Mechanici přelepovali ruské a české nápisy samolepkami v angličtině. Když jsem se jich zeptal, co hodlají s tímto letadlem dělat, podívali se jeden na druhého a pak jeden řekl, že létat na show. "No, ale to asi nepůjde, když to letadlo tady stojí bez konzervace, to asi už nenahodíte", opáčil jsem. Zkusil jsem nahodit TA6, čili APU. Vydávalo to strašné zvuky, ale nakonec, po zapumpování, naskočilo, dokonce i generátor šel připojit. Nechali jsme to chvíli běžet, klimatizaci jsem nepouštěl, bylo mi líto těch "čamráků", co si v ní udělali hnízdo... Když jsem vše vypnul, vylezli jsme ven a já šel se synkem a s kamarádem fotit letadla. Právě tam likvidovali B747 společnosti Northwest, takový krásný pták, ale jeho čas se naplnil, tak musel jít "na porážku". Větší množství letadel stálo odstaveno v lese, daleko od dílen a přístupných míst. Dalekohledem bylo vidět, že všechna letadla v lese mají víc vstupních dveří než normálně. Na zemi ležel trup se žlutými a červenými pruhy, prototyp Lockheeda L 1011 TriStar. Odjeli jsme domů a já měl velmi podivný pocit, že jsem byl někde, kde mě zrovna moc rádi neviděli.

Uplynulo několik let a já jsem popíjel s kamarády ve skotské hospodě v Raleigh. Dostali jsme úžasný nápad, že bychom se mohli jet podívat do Maxtonu, anžto jsme tam dlouho nebyli. Druhý den jsme vyrazili směr Maxton. Jaké bylo naše překvapení, když ze dvou řad Boeingů 727 American Airlines zůstal jenom jeden trup, který ležel na trávou prorostlém betonu. Polorozebraných B747 přibylo, dokonce i v nových barvách Northwestu. Z vojenské části zmizely Corsairy, které nahradily vrtulníky Apache. Vedle vraku Boeingu 707 Air France ležely vnější motory NK-8 s reverzy z "naší" IL 62. Tak tahle mašina už do vzduchu určitě nepůjde, ale kde stojí? Že by z ní zůstaly jenom motory? Pak jsem zahlédl z lesa čouhat známou směrovku. Objeli jsme letiště a po lesní cestě jsme se dostali k ohradě, respektive k plotu. To, že to byla lesní cesta, jsme si jenom mysleli. Když jsme vylezli z auta, zjistili jsme, že pod tenkou vrstvou písku je beton a v něm i železniční koleje! Skladiště, nebo co to bylo, u kterého jsme nechali auto, vypadalo jako opuštěné staré stavení. Zblízka a na omak bylo vidět, že je staré a opuštěné jen "jako", prostě a la Barrandov... To nám, ale došlo až později. Za plotem stála již notně zdevastovaná dvaašedesátka, na které přibyly další vstupní dveře, řekl bych, že z Boeingu 727 nebo DC 9. Na zemi ležel trup TriStara, DC 9, B727 a dalších letadel. Plot byl hustý a nedalo se přes něj fotit a tak jsme si udělali pyramidu z palet, které se tam válely, abychom mohli alespoň fotit přes plot. Po chvilce focení, když už jsme jenom tak stáli na paletách, se přiřítil jeep a na něm dva maníci v maskáčích s brokovnicemi. Začali na nás ječet, ať koukáme vypadnout. Řekl jsem jim "ať nám...", ale to se jim zjevně nelíbilo, a na důkaz toho, že nás nemají rádi, si přehodili brokovnice z ruky do ruky, čímž je i natáhli. Toto gesto mě už vůbec nepřipadalo jako pozvání na panáka a tak jsme s funěním slezli z beden a šli jsme k autu. Tady jsme zjistili, že písek nasypaný "jako" lesní cesta má svůj účel, v jemném písku kromě našich stop přibyla spousta dalších. Kamarád volal místnímu šerifovi, že jsme stáli za plotem letiště a, že nás ohrožovali nějací skautíci, co si hrajou na vojáky, a ať s tím něco udělá, že jsme na veřejném prostranství. Šerif si nechal podrobně vysvětlit kde jsme. Když jsme mu to ve svatém rozhořčení vysvětlili, v Americe je přece svoboda, šerif nám k našemu nemalému údivu řekl, ať odtud co nejrychleji vypadnem, že to není nejlepší místo na piknik. Že jsem z toho byl vyvalený já, to je celkem pochopitelné, ale toto šokovalo i mého amerického kamaráda, co nežil čtyřicet let v komunismu a netušil, co je to strach z úřadů... Sedli jsme do auta a odjeli jsme z toho divného místa. Jay doma začal pátrat, co se na tom letišti vlastně děje, hlavně proč mají letadla v lese tolik dveří navíc, jaký to má účel. Ano, mělo to svůj účel. Letiště sloužilo jako základna Delta Force, kde se učili přepadávat letadla, co nejrychleji se do něj dostat a zneškodnit teroristy. Za tím účelem také přes civilní firmu koupili IL 62. Letadlo ve skutečnosti pravděpodobně patří CIA, stejně jako ostatní letadla v lese. Na tomto letišti má také bázi parašutistická skupina Golden Knights, která používá k seskokům jediné dva Fairchildy 227 s vojenskou registrací, které se dostaly do výzbroje Marines od protidrogového oddělení FBI. Letadla původně patřila drogovým dealerům... Celé okolí letiště, včetně "opuštěného" skladiště, je výcvikovým prostorem. Takže konec IL 62 OK-EBG je na pustém letišti v Severní Karolině. Tady alespoň posloužila k dobrým účelům, i když někde v muzeu by jí bylo jistě lépe....

Související kategorie