Moravan Otrokovice Zlín-50

• 17.05.2006 02:00
• historie

Historie tohoto letounu, který proslavil Československou republiku v akrobatickém létání na mnoha mistrovstvích světa i Evropy, se začala psát roku 1972. V té době začaly konstrukční práce na velmi podobném projektu, jehož vážnější konstrukční studie byla uvedena na podzim následujícího roku a konstrukce začala na konci jara 1974. Podnik Moravan Otrokovice vyvinul nový akrobatický letoun, který splňoval nejnáročnější akrobatické požadavky té doby. Projekt vypracoval team pod vedením ing. Jana Mikuly. Bylo jasné, že nový stroj musí být celokovový jednoplošník, jednoduchý, ale elegantních aerodynamických tvarů s vysoce lehkým a přitom pevným drakem, snášejícím přetížení +9g až –6g a s vysokým tahem vrtule. Nejprve bylo zapotřebí vyřešit motor. Počítalo se s motorem naší konstrukce, odvozeným od M-337, se zdokonalenou vrtulí, příbuznou známé V-503A. Mělo to ale háček, motor byl slabý a musel by projít dost náročnými úpravami. Uvažovalo se o turbokompresoru a přestavbě vrtule na větší průměr.

Po různých úpravách a testech začínalo být jasné, že se nepodaří splnit, aby se Z-50 mohly účastnit mistrovství světa v letecké akrobacii, pořádané v roce 1976 v Kyjevě. Proto bylo rozhodnuto zakoupit americké ploché šestiválce Lycoming AEIO-540-D4B5 s výkonem 194KW (260K) a třílisté vrtule Hoffmann HO-V123K-F/200AH. Byla to dobrá volba, nový motor sice musel prodělat v roce 1973 menší rekonstrukci, ale po vychytání nedostatků se zrodil pozoruhodný letoun, který v té době moc konkurence neměl. Dokonce při pevnostních výpočtech bylo použito poprvé v dějinách naší letecké vývojové práce počítače. Konečně mohlo dojít k zalétání. Stalo se tak 18. července 1975 (pouhých šestnáct měsíců od zahájení projekčních prací). Stroj dostal prozatímně označení OK-070 a pilotoval ho Vlastimil Berg.

Sériově se začaly padesátky dodávat v roce 1976 i do tehdejší NSR a Španělska. Bylo vyrobeno 30 kusů, které pokryly první zájem o tento výborný akrobatický letoun. Tehdy došlo k první změně. Byla namontována nová regulace vrtule, aby se zabránilo přetáčení motoru. Takto vybavené stroje dostaly označení Z-50LA a zpětně se modifikovala většina dříve postavených padesátek. Do výrobního čísla 0020 byly přestavěny všechny letouny verze Z-50L mimo výr. čísel 0003, 0006, 0007 a 0018.

Technický náčrt Z50 z knihy Československá letadla 1945-1984 od Václava Němečka

29.června 1981 byl zalétán prototyp Z-50LS, poháněný motorem Lycoming AEIO-540-L1B5D s výkonem 220KW (300 k). Stroj byl mnohem lepší, létal náročné vertikální obraty, k tomu přispívala i nová vrtule Hoffmann HO-V123K-V/200 AH. Jako první létaly ve verzi Z-50 LS reg. OK-070 a pak OK-IRG. Eleska se stala standardní verzí těchto akrobatických letounů. Z prvních třiceti postavených padesátek bylo v roce 1984 registrováno 10 v ČSSR (OK-070, OK-GRA až GRC, OK-IRF až IRJ a OK-HRE), 5 v Maďarsku (HA-SIA až HA-SIE), 4 ve Španělsku (EC-DLU až EC-DLY), 3 v Rumunsku (YR-ZAT až YR-ZAV), 2 v Itálii (I-HANS a I-DRAW), v NSR Strössenreutherův D-EMUJ a jedna ve Velké Británii (G-ZSOL). Mezinárodní premiéra se konala v červnu 1976 při první Srovnávací soutěži zemí socialistického tábora na mladoboleslavském letišti. Zvítězil I. Tuček s OK-GRA.

Světová premiéra akrobatického letounu Z-50L se konala na osmém mistrovství světa v letecké akrobacii v Kyjevě v roce 1976. Naši akrobatičtí letci dostali do rukou opravdu plnokrevníka, který později vybojoval tituly mistrů světa a Evropy. Ivan Tuček se v Kyjevě umístil třetí, neměl mnoho času se s novým strojem seznámit. Průlom nastal v roce 1978 na devátém mistrovství v jihočeském Hosíně, zde se stal Ivan Tuček suverénním mistrem světa v letecké akrobacii, ing. Pospíšil byl třetí a naše družstvo se umístilo na prvním místě. Tučkův stroj registrace OK-IRF, se kterým získal mistrovský titul, je nyní umístěn v Dopravní hale Národního technického muzea.

Desáté mistrovství probíhalo v USA na letišti Oshkosh ve státě Wisconsin bez naší účasti, ale padesátka byla přítomna. Létal ji západoněmecký majitel Manfred Strössenreuther a skončil překvapivě čtvrtý..Na jedenáctém ročníku v roce 1982 v rakouském Spitzerbergu skončil Manfred Strössenreuther na třetím místě, naši se umístili osmý a dvacátý se strojem Z-50LA.

Ovšem pak přišlo mistrovství světa v maďarské Békéscsabě a zde se stal Petr Jirmus absolutním mistrem světa, druhý skončil Strössenreuther z NSR. V italské Ravenně se hvězda našeho akrobatického létání Petr Jirmus stal absolutním mistrem Evropy. Zlaté medaile dostal i v jednotlivých disciplínách, naše družstvo skončilo třetí. Všichni naši piloti létali na Z-50LS a byl to opravdu velký úspěch. Petr Jirmus pak dosáhl dalších úspěchů:

1983: ME, Ravena (Itálie), 1. místo
1984: MS, Békescába (Maďarsko), 1. místo
1985: ME, Hosín (ČSSR), 1. místo a titul absolutní mistr Evropy
1985/6: MS, South Cerney (Anglie), 1. místo a titul absolutní mistr světa
1985: Nejlepší sportovec ČSSR, 1. místo
4x mistr ČSSR

Otrokovický Z-50 se myslím nesmazatelně zapsal do našich i světových dějin akrobatického létání, stejně jako naši piloti, kteří i dnes jsou považováni za mistry vzduchu .

Použitá literatura:
Václav Němeček: Československá letadla (II) 1945-1984; Letectví a kosmonautika; MH Profil No.3; www.vztlak.cz/koi/sport/z50osudy.html; www.spitzerberg.at; www.sportovci.cz. Za pomoc při doplnění některých údajů s poděkováním Mgr. Tomášovi Rezkovi.

Související kategorie