A tak jsem se vrátil zpět do Holešova dokončit kurs na Čmeláka. Kluci z mojí skupiny už měli hotovo, byli doma a čekali na září, na nástup do Středisek pokračovacího výcviku.
Více
Pár dní po Novém roce jsem dostal dopis, že jsem byl vybrán na letoun Z-37 Čmelák. A byl jsem zpátky v Holešově, tentokrát už na výcvik velitele letadla.
Více
„Tak hele, dvě dobré zprávy. Zítra nastupuje nová dispečerka, tak ji zaučíš a v kanceláři končíš. Už se budeš věnovat jen lítání. A za druhý, dostaneš svého stálýho kapitána a to bude Milan Kotian.“
Více
Takže zbylé hodiny do praktické zkoušky jsem si odrubal v Holešově. A pak jsem začal dělat v Liberci v kanceláři něco jako sekretářku oddílu.
Více
Na podzim roku 1985 jsem se vrátil z vojny, zaměstnání žádné, do zkoušek obchodního pilota chybí asi čtyřicet hodin. Co teď? A to jsem ještě ani nevěděl, že do měsíce ze mne bude ženáč a nastávající otec. V novinách jsem našel inzerát, že Střední průmyslová škola pro studující při zaměstnání přijme školníka. Krucipísek, to by bylo něco pro mě.
Více
Současně s plachtěním jsem se dál věnoval motorovému létání, ale jak už jsem psal, šlo to pomalu. Stále mi házeli klacky pod nohy a situace se měla zkomplikovat ještě víc. Neměli jsme vlastní cvičnou mašinu, muselo se čekat, až nám ji někdo půjčí.
Více
Přišla maturita roku 1978 a po ní mě dostihly následky mého podpisu být brancem. Přišla mně pozvánka na zkoušky do VVLŠ Košice. Běžím s tím za náčelníkem, co teď, že nechci na vojnu, že jsem mu to říkal a že slíbil, že se to nějak vyřeší...
Více
„Každej navijákař je především strojník. Mezi starty, kdy jsou lana transportována od navijáku zpátky na start, obchází naviják s olejničkou a vercajkem a maže a utahuje a opravuje. A ne že tam chrápe!! Kdo je po službě na navijáku čistej, není navijákař. Každej správnej navijákař je špinavej jako prase!!“
Více
V té době, už nevím kdo, zřejmě nějaký aktivnější sportovec, dohodl v AK Chrudim seskoky padákem pro dobrovolníky. Hlásili se všichni, tak já taky, nikdy jsem netrhal partu, i kdyby se vymyslela ta největší kravina. Říkal jsem si, že třeba budu z toho eroplánu muset jednou vystoupit za letu, tak ať se nebojím...
Více
Než jsem si poprvé sedl do Blaníka, uplynulo několik měsíců. Nejdřív jsem samozřejmě musel absolvovat spoustu školení, učení atd. Také nasbírat brigádnické hodiny na údržbě letadel, letiště a ubytoven. Kdo je neměl, ten prostě nelétal. Obešel jsem letiště snad čtyřikrát s kbelíkem barvy a štětkou při natírání pásových značek apod. Ale ten pocit, když se odpoutal od země a ten pohled z výšky, to byl pocit k nezaplacení. No a pak to začalo.
Více
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém